Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ch., zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykovo nám. 91/28, Karviná, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 83/2024-199 ze dne 8. října 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a M. Ch. a nezletilého M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Nezletilému vedlejšímu účastníkovi M. Ch., se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti jmenuje statutární město X.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Karviné rozsudkem č. j. 0 P 283/2021-158 ze dne 20. prosince 2023 k návrhu zletilého vedlejšího účastníka (otce) zvýšil výživné, které je povinna na nezletilého vedlejšího účastníka (syna) platit matka od 1. ledna 2024 z doposud (rozhodnutím ze dne 19. ledna 2021) určené výše 1 000 Kč měsíčně na 2 500 Kč měsíčně.
3. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu změnil napadeným rozsudkem tak, že zvýšil výživné, které je matka povinna platit na syna, na 4 000 Kč měsíčně, a to již od 1. září 2023.
4. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý syn postavení vedlejšího účastníka řízení a matka (jako stěžovatelka) a otec (jako vedlejší účastník) se řízení rovněž účastní. Protože by mohlo v posuzované věci dojít ke střetu zájmů každého z rodičů a nezletilého, je nutno jmenovat nezletilému kolizního opatrovníka.
5. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, je dítě v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí. Tím zde je podle § 4 odst. 1 písm. b), § 17 písm. a), § 61 odst. 3 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, úřad označený ve výroku rozhodnutí. Tentýž opatrovník nezletilého zastupoval v řízení před obecnými soudy a je tedy s posuzovanou věcí již podrobně obeznámen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. prosince 2024
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu
12. Ústavní soud ustáleně zastává zdrženlivý a obzvláště rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především záležitostí obecných soudů, které v řízení mají k dispozici odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Ústavní soud do jejich rozhodování zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi úzký. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je nicméně povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález
sp. zn. I. ÚS 299/06
ze dne 12. září 2006 (N 158/42 SbNU 297)].
13. Stanovení výživného je vždy toliko snahou přiblížit se přirozenému stavu, kdy je výživa zajišťována v rámci funkční rodiny. Obecné soudy nemohou být pouhými počtáři, je proto nezbytné učinit úvahu, zda jimi stanovená výše výživného nevytváří znatelnou až neslušnou nerovnost mezi poměry dětí a povinného rodiče (nález
sp. zn. IV. ÚS 2173/23
ze dne 24. ledna 2024).
14. Taková nerovnost v posuzované věci nenastala. Poměry otce a matky jsou do značné míry srovnatelné, avšak na otci leží primární povinnost péče o syna a úhrady jeho potřeb, a to jak běžných, tak mimořádných. Krajský soud sice na samé hranici, ale z ústavněprávního hlediska ještě dostatečně, vymezil rámec, v němž se pohybovala jeho volná úvaha o určení výše výživného. Provedl dostatečné dokazování o výdělkových i dalších poměrech rodičů, četnosti pracovních neschopností a výše nemocenských dávek, výdělků jejich druha/družky a na jejich základě následně určil výši výživného. S přihlédnutím k obsahu spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o výši běžného výživného z ústavněprávního hlediska obstojí a nevyžaduje jeho kasační zásah. Ústavní soud neshledal, že by zjištění soudu byla v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo že by soud způsobem vyvolávajícím neústavnost nereflektoval požadavky plynoucí ze zákonných ustanovení týkajících se výživného pro dítě. Krajský soud mohl závěr o výši výživného odůvodnit důkladněji či přesvědčivěji a podrobněji pracovat v odůvodnění se skutkovými zjištěními (např. výdaji rodičů a zdravotním stavem). Na druhou stranu zvýšení výživného o 3 000 Kč u třináctiletého syna, který začal navštěvovat vyšší vzdělávací stupeň, za situace, kdy se příjmy matky od posledního stanovení výživného zvýšily o 11 000 Kč, tedy téměř dvojnásobně, není z ústavněprávního hlediska excesivní, byť to bezpochyby nadále vytváří znatelný tlak na již napjatý rozpočet matky. Rozhodnutí je nicméně třeba hodnotit pohledem nejlepšího zájmu dítěte. Tomu se vlivem rozhodnutí dostává ze zvýšeného příjmu matky necelých 30 %. To není něco, co by bylo možno z ústavního pohledu označit za excesivní, navíc za situace, kdy se matka na péči o syna v zásadě nepodílí, čas s ním tráví spíše výjimečně (a tak - až na výjimky - jeho výdaje ani přímo, tedy nad rámec výživného, nehradí), tíha rodičovské odpovědnosti leží téměř výhradně na otci.
15. Krajský soud vhodně upozornil, že pohledávka výživného pro dítě je přednostní oproti ostatním závazkům rodičů. Na druhou stranu nelze přehlížet fakt, že ani výživné a úhrada dluhu na výživném v krátké době by pro rodiče neměly být likvidační. Jinými slovy, ve svém důsledku by nemělo znamenat ztrátu platební schopnosti rodiče. Krajskému soudu lze vytknout, že z úsporného odůvodnění lhůty k úhradě dluhu na výživném není zcela zřetelné, jakými konkrétními úvahami se řídil. Zejména v tomto bodu je jeho rozhodnutí na hranici přezkoumatelnosti. Stěžovatelčin odkaz na nález
sp. zn. II. ÚS 979/13
ze dne 30. července 2013 (N 139/70 SbNU 305) může na první pohled působit jako paralela s její situací. V odkazovaném nálezu byl nicméně nepoměr splátek dluhu vedle běžného výživného vůči příjmu rodiče podstatně vyšší. A jak již bylo uvedeno, výživné ve výši 4 000 Kč není v extrémním nepoměru k matčiným poměrům, otec žádal výživné od podání návrhu a matka mohla a měla se zvýšením výživného počítat a přizpůsobit mu své výdaje (např. tím, že by bydlela v menším bytě než 3 + 1 s nižším nájemným). Částka zhruba odpovídá "tabulkovému" výpočtu a není extrémně vysoká ani tehdy, pokud by se pro účely výpočtu výživného vycházelo z příjmu matky po odečtení splátky na dluh otci. Z pohledu ústavnosti a s respektem k nejlepšímu zájmu dítěte napadené rozhodnutí obstojí, byť hraničně, i v části, týkající se lhůty k zaplacení dlužného výživného. Ústavní soud navíc ověřil dotazem na právního zástupce matky, že matka dlužné výživné již (včas, přes nelehkou životní situaci a relativně krátkou lhůtu) uhradila, koneckonců odklad vykonatelnosti ani nežádala. Kasační zásah Ústavního soudu by tak zde ani neměl žádný reálný dopad.
16. V souladu se zásadou minimalizace zásahů do rozhodnutí soudů vydaných v rodinně právních věcech dospěl Ústavní soud k závěru, že napadené rozhodnutí z pohledu ústavnosti obstojí jako celek, byť hraničně.
17. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
18. Závěrem Ústavní soud připomíná, že rozhodnutí soudů nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných, a tedy nezměnitelných (§ 923 občanského zákoníku a § 475 zákona o zvláštních řízeních soudních). Proto nastane-li změna poměrů, kupříkladu v důsledku změny zdravotního stavu a na to navázaných příjmů, mohou se rodiče - nedohodnou-li se - obrátit na soud s návrhem na úpravu výše výživného.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. února 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu