Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., právně zastoupeného JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem, se sídlem Palackého tř. 223/5, 288 02 Nymburk, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 4830/2008-102 ze dne 12. listopadu 2009, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Komerční banky, a.s., se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v důsledku přílišného právního formalismu.
sp. zn. III. ÚS 269/99 ze dne 2. 3. 2000 (N 33/17 SbNU 235), dostupný in http://nalus.usoud.cz].
5. Je-li Nejvyššímu soudu vytýkán formalistický přístup, pak je zapotřebí zdůraznit, že proces v občanském soudním řízení obecně sám o sobě nutně obsahuje nezbytnou míru formálních prvků.
6. Má-li se Nejvyšší soud zabývat podaným dovoláním, musí být z takového návrhu zřejmé, co se činí předmětem řízení. Dovolání se z kvantitativní stránky určuje jednak rozsahem, tj. dovolatel je povinen vymezit rozsah, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jinak riskuje, že dovolání nebude meritorně projednáno. Dovolatel tedy může buď výslovně označit konkrétní výrok, anebo - jde-li o nárok obsahující dělitelné plnění - může dovolatel napadnout dovoláním také jen část výroku, vymezeného výší plnění; takovým dovoláním dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění. Kvalitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu je zásadně určena uplatněným dovolacím důvodem.
7. Stěžovatel mohl podat dovolání proti oběma výrokům odvolacího soudu. V textu dovolání napadený výrok neoznačil. Stejně tak není možné kvantitativní rozsah seznat z vlastního textu, neboť k jedinému myslitelnému označení rozsahu stěžovatel uvedl "Odvolací soud dospěl (...) k závěru, že část nároku ve výši 643.351.686,63 Kč není promlčena a že tedy námitka promlčení uplatněná žalovanou není do této částky důvodná. Odvolací soud v odůvodnění svého zamítavého výroku (...)". Vzhledem k těmto tvrzením, která nemají oporu v rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i k tomu, že dovolatel, chtěl-li polemizovat o správnosti aplikace ustanovení § 420 občanského zákoníku, měl napadat jinak kvantifikovanou částku, je nutné uzavřít, že Nejvyšší soud správně seznal, že není možné určit, čeho resp. v jakém rozsahu dovolatel vlastně rozhodnutí odvolacího soudu napadá.
8. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu v konfrontaci se skutečnostmi plynoucími ze soudního spisu je zřejmé, že v projednávaném případě rozhodl předvídatelným způsobem a v souladu s ustálenou judikaturou; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. února 2011
Michaela Židlická v. r. předsedkyně senátu