Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ch., zastoupené JUDr. Romanou Lužnou, advokátkou, sídlem Žilkova 1060/65, Brno, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 50/2023-555 ze dne 4. října 2023, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1) nezl. J. Ch., 2) L. Ch., 3) R. Ch. a 4) J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označené části rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), s tím, že označeným výrokem byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, první vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") je dcerou stěžovatelky a čtvrtého vedlejšího účastníka (dále jen "otec"). Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem sp. zn. 84 P 26/2020 ze dne 29. 1. 2022 tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním týdnu v roce od středy od 12 hodin do pátku do 8 hodin, a v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku od 12 hodin, do lichého pondělí do 8 hodin, a dále upravil styk otce s nezletilou o prázdninách (výrok I.). Dále městský soud upravil styk nezletilé s prarodiči, a to tak, že druhá vedlejší účastnice a třetí vedlejší účastník (dále jen "prarodiče") jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém prvním lichém kalendářním týdnu v měsíci v pondělí od 12 hodin do 18 hodin (výrok II.) Městský soud zamítl návrh otce na svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů (výrok III.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání otec a prarodiče nezletilé. Otec nezletilé vzal následně své odvolání zpět a krajský soud odvolací řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí podle § 207 odst. 2 občanského soudního řádu zastavil (výrok I.). O odvolání prarodičů krajský soud rozhodl tak, že rozsudek městského soudu ve výroku II. o styku nezletilé s prarodiči změnil. Určil, že prarodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilou v každém lichém kalendářním týdnu v roce v pondělí od 12 hodin do 18 hodin a v každém prvním lichém kalendářním týdnu sudého kalendářního měsíce od neděle 9 hodin do následujícího pondělí 8 hodin, vyjma období hlavních letních, jarních a velikonočních prázdnin a období Vánoc, když tato období samostatně upravil (výrok II., napadený ústavní stížností). Dále rozhodl, že v zamítavém výroku III. a v části výroku IV. o nákladech řízení ve vztahu mezi rodiči se rozsudek městského soudu ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.).
4. Stěžovatelka namítá, že rozsah styku nezletilé s prarodiči, stanovený výrokem II. rozsudku krajského soudu neodpovídá rodinné situaci a nerespektuje, že rodiče nezletilé žijí odděleně. Dodává, že jsou to primárně rodiče, kdo má právo na výchovu svého dítěte, včetně určení toho, s kým se bude dítě stýkat. Stěžovatelka uvedla, že má s prarodiči komplikovaný vztah, což je důsledek jejich nepřiměřených požadavků na kontakt s nezletilou a jejich zasahování do výchovy nezletilé. Uvádí, že při stanovení rozsahu styku je třeba zohlednit stanovisko rodičů, a pokud si rodiče styk určité osoby s dítětem nepřejí, je takový závěr třeba zohlednit, jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za výchovu dítěte a právě právo rodiče pečovat o dítě a jeho vychovávat je ústavně chráněno (čl. 32 odst. 4 Listiny). Dodává, že stěžovatelka nabízela termíny styku mimosoudně a tito opakovaně nabízené termíny nevyužili. Krajský soud podle stěžovatelky nesprávně hodnotil nejlepší zájem nezletilé a určil styk prarodičů, aniž by rodiče s rozsahem styku souhlasili.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující napadený výrok. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech velmi rezervovaně. Tato zdrženlivost plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není ? s jistými výjimkami ? proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, respektive které by jinak popíralo právo účastníka řízení na řádný proces.
7. V posuzované věci bylo mezi účastníky sporné, zda mají prarodiče právo na styk s nezletilou za situace, kdy s tím stěžovatelka nesouhlasí a kdy jsou vztahy mezi ní a jejími rodiči napjaté. Obdobnou věcí se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. II. ÚS 395/22 ze dne 28. 7. 2022 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jehož obecná východiska jsou použitelná i při přezkumu nyní napadených rozhodnutí.
8. Základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk příbuzných s nezletilým dítětem podle § 927 občanského zákoníku, je nejlepší zájem dítěte. Jeho určování je ovlivněno i existencí napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je logické, že při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými je nezbytné při hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu také jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou usilovat o soudní stanovení styku v konkrétním případě. Dále je třeba vzít v úvahu, že rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, a to zejména pokud si to rodiče nepřejí, neboť jejich stanovisko je za normálních okolností třeba zohlednit (srov. bod 24 odůvodnění nálezu sp. zn. II. ÚS 395/22 ).
9. Ústavní soud nijak nezpochybňuje, že jsou to právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Rodiče odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a právě právo rodiče (nikoli prarodiče či jiného příbuzného, pokud není takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě je ústavně chráněno (čl. 32 odst. 4 Listiny). Současně však Ústavní soud shledává (obecný) zájem dítěte na vytváření a zachovávání blízkých vztahů s dalšími členy rodiny. Je totiž v nejlepším zájmu dítěte mít ve svém blízkém okolí více příbuzných osob, se kterými má dítě citový vztah a které mu mohou být v životě oporou. To platí obzvlášť v situaci, kdy dítě ještě není samo schopno posoudit, zda chce s těmito příbuznými osobami nadále udržovat vztah, či nikoliv, a je proto podstatné mu zachovat tuto možnost do budoucna.
10. V posuzované věci krajský soud uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že prarodiče o nezletilou pečovali téměř každodenně (5?6 dnů v týdnu) až do jejího věku 4 let (do července 2021), že citový vztah nezletilé k prarodičům byl velmi silný a i přes zásadní omezení jejich vzájemných kontaktů v poslední době v důsledku rozhodnutí stěžovatelky tento vztah zůstal i nadále zachován (sama stěžovatelka ho označila za nadstandardní). Dodal, že stěžovatelčiny výhrady vůči péči prarodičů o nezletilou nebyly konkrétní a že od otce pak výhrady vůči prarodičům nezazněly, jeho nesouhlas s širším stykem nezletilé s prarodiči vycházel toliko z obavy, aby v jeho důsledku nedošlo k omezení rozsahu, v jakém se s nezletilou může stýkat on sám (viz bod 20 napadeného rozsudku).
Obecné a nekonkrétní výhrady stěžovatelky vůči prarodičům, pro které stěžovatelka významně omezila jejich styk s nezletilou, podle krajského soudu nepředstavují překážku, pro kterou by se nezletilá nemohla s prarodiči stýkat v přiměřeném rozsahu, který jí umožní dále udržovat, posilovat a rozvíjet citový vztah, který má od počátku s prarodiči navázán. Krajský soud dodal, že skutečnost, že je narušen vztah mezi stěžovatelkou a jejími rodiči, neznamená, že by měl být narušen i vztah mezi prarodiči a nezletilou, a to zvláště za situace, kdy jejich vzájemný citový vztah je i přes omezení jejich kontaktů stále velice silný.
11. K námitce stěžovatelky, že rozhodnutí krajského soudu nese prvky libovůle, lze uvést, že krajský soud dále podrobně vysvětlil, proč k přijatému rozhodnutí dospěl. Konstatoval, že podle soudem vymezeného styku tráví nezletilá více času s matkou, než s otcem. Upravil styk nezletilé s prarodiči tak, aby nezasahoval do doby, kterou je s nezletilou oprávněn trávit otec, který by byl znevýhodněn na úkor stěžovatelky, která styku dcery s prarodiči brání. Shledal, že důvod, proč je upravován styk s prarodiči soudně, je skutečnost, že se prarodiče se stěžovatelkou nemohou dohodnout na styku s nezletilou, přičemž strany nemají snahu situaci zlepšit.
Dodal, že z obsahu spisu vyplývá, že prarodiče měli zájem účastnit se mediace, avšak matka stejný zájem neprojevila a účast na ní odmítla. Odvolací soud při úpravě styku nezletilé s prarodiči rovněž neshledal žádné překážky pro to, aby nezletilá u prarodičů i přespávala, když do svých čtyř let byla zvyklá u nich i přespávat a má k nim navázán adekvátní citový vztah. V odůvodnění podrobně popsal i důvody pro stanovení styku prarodičů s nezletilou i o prázdninách (viz odst. 25 napadeného rozsudku).
12. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že krajský soud postupoval v souladu se zde nastíněnými východisky a svědomitě posuzoval, zda je i přes konfliktní vztahy stěžovatelky s jejími rodiči v souladu s nejlepším zájmem nezletilé styk s prarodiči autoritativně upravit. Závěry, k nimž krajský soud dospěl, jsou z ústavněprávního hlediska udržitelné a Ústavní soud i přes stěžovatelčiny výhrady neshledává důvod k tomu, aby do stanovené úpravy jakkoliv zasahoval.
13. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu