Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 7. listopadu 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené Mgr. Ivetou Čaňkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti výroku pod bodem I, proti části výroku pod bodem II, kterým byl upraven styk otce s dětmi v sudý týden v roce od středy 15.30 hod. do čtvrtka 19.00 hod. a proti výroku pod bodem III a IV rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. července 2017 č. j. 35 Co 97/2017-193, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníka řízení a 1) Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, 2) Ch. V. a 3) města Turnov, Antonína Dvořáka 335, 511 01 Turnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
O výši výživného a jeho nedoplatku rozhodl soud prvního stupně s vědomím toho, že až do ledna 2016 platil otec matce 45 000,- měsíčně, přičemž v období od února do října 2016 přispíval otec na výživu každého z obou nezletilých dětí částkou 4 500,- Kč měsíčně.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I a II o výživném, výrok pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že nově upravil rozsah styku otce s oběma nezletilými dětmi a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry ohledně výše výživného na obě nezletilé děti, přičemž důvod ke změně rozsudku soudu prvního stupně shledal pouze v otázce úpravy styku otce s oběma nezletilými dětmi, resp. s rozsahem tohoto styku. Důvodem byla zejména skutečnost, že i když rodiče spolu v dubnu 2016 uzavřeli dohodu o úpravě styku s oběma nezletilými dětmi, nijak tím nebyly neodstraněny problémy při realizaci styku. Odvolací soud proto styk nově upravil, přičemž vzal v úvahu především závěry vyplývající ze znaleckého posudku PhDr. Karla Noska ze dne 23. 6. 2016 a ze zpráv opatrovníka a PhDr. Jitky Selingerové z Centra intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje.
Stěžovatelka dále namítá, že odvolací soud výši výživného stanoveného soudem prvního stupně potvrdil, aniž vysvětlil, z jakého důvodu se odchýlil od výše výživného uvedené v "pomocné tabulce MS ČR". Stěžovatelka připomíná, že průměrný měsíční výdělek otce obou nezletilých dětí se pohybuje v částkách přes 200 000,- Kč měsíčně čistého a obě nezletilé děti by se proto měly podílet na takto vysoké životní úrovni svého otce v daleko vyšším rozsahu, než jim přiznaly oba soudy. Stěžovatelka proto tvrdí, že jak výživné, tak i spořící částka výživného nebyly soudy stanoveny podle zákonných kritérií a tím došlo k porušení práva ve smyslu čl. 36 Listiny.
Podle názoru stěžovatelky odvolací soud nevzal v úvahu námitky stěžovatelky ohledně přespávání nezletilého F. u otce, neboť zprávy třídní učitelky nezletilého F. vypovídají o tom, že nezletilý je v případě, že nastupuje školní výuku poté, co přespal u otce, "rozhozený", nesoustředěný a dochází ke zhoršení jeho školního prospěchu, což se však v případě předcházející pobytu nezletilého F. u matky nestává.
Stěžovatelka namítá, že soudem prvního stupně uložená povinnost otci hradit náklady státu, v daném případě náklady spojené s odměnou soudního znalce, nebyla odvoláním dotčena, z tohoto důvodu odvolací soud nemohl o této povinnosti opětovně rozhodnout jinak.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.
V ústavní stížnosti uplatněné námitky stěžovatelky jsou prostým nesouhlasem s rozhodnutím odvolacího soudu v těch částech výroku, v nichž tento soud zcela nevyhověl odvolacím námitkám stěžovatelky a rozhodl jinak. Tvrzení stěžovatelky, že odvolací soud pochybil, pokud dlužné výživné neuložil zaplatit ve stanovené lhůtě k rukám matky, ale na účty obou nezletilých dětí, přičemž toto své rozhodnutí řádně neodůvodnil, není opodstatněné.
Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud se zákonnými kritérii, vymezenými v ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, řídil. K tomu lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku na straně 3 a 4. Pokud se týká námitky stěžovatelky, že dlužné výživné mělo být hrazeno otcem k jejím rukám a nikoli na účty obou nezletilých dětí, je zjevné, že stěžovatelka pominula skutečnost, že odvolací soud výslovně uvedl, že k takovému postupu není důvod za situace, v níž "potřeby dětí již byly v uvedeném období i s přispěním otce uspokojeny, a je v zájmu nezletilých, aby jim uvedené částky otec zaplatil na jejich účty, a zvýšil tak jejich úspory určené k zajištění jejich potřeb v budoucnosti".
Odvolací soud tak nepochybně rozhodl s ohledem na nejlepší zájem obou nezletilých dětí, neboť jejich potřeby byly v období únor až říjen 2016 zčásti saturovány otcem, který pravidelně platil každému z nezletilých dětí na jeho výživu částku 4 500,- Kč měsíčně a zčásti byly nepochybně hrazeny i na základě zákonné vyživovací povinnosti stěžovatelky k oběma nezletilým dětem, ať již ve formě výkonu péče o ně, resp. i dalším finančním přispěním. Oba ve věci rozhodující soudy nezjistily, že by potřeby obou nezletilých dětí byly nadstandardní; naopak odvolací soud konstatoval, že i po provedeném dokazování bylo zjištěno, že "obě nezletilé děti mají obvyklé potřeby dětí jejich věku".
V případě úpravy styku vzal odvolací soud v úvahu tvrzení stěžovatelky a zprávy třídní profesorky, že nezletilý F. jeví v průběhu školní výuky znaky nesoustředěnosti, přičemž vlivem nepozornosti neplní zcela zadané úkoly a tím dochází ke zhoršení jeho prospěchu ve škole, a nově upravil rozsah i četnost styku otce s oběma nezletilými dětmi. V takové formě a rozsahu úpravy styku otce s nezletilými dětmi neshledal Ústavní soud žádný protiústavní exces.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti odvolává na údaje uvedené v orientační tabulce Ministerstva spravedlnosti týkající se poměru čistého měsíčního příjmu otce ve vztahu k procentnímu vyjádření výše stanoveného výživného. Z judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že použití těchto tabulek pro výpočet výše výživného je pouze orientační a zcela nezávazné (viz např. usnesení ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. II. ÚS 985/17 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí v napadeném rozsahu z hlediska ústavněprávního obstojí, neboť vychází z relevantních zákonných ustanovení a skutkové a právní závěry jsou v něm dostatečným způsobem vyloženy.
Ústavní soud závěrem připomíná, že stanovení výživného na nezletilé dítě, a posouzení všech relevantních okolností s ohledem na všechna zákonná kritéria, je úkolem opatrovnických soudů. Ústavní soud není oprávněn přehodnocovat jejich závěry, nejsou-li extrémně excesivní. Ústavní soud ze všech důvodů výše vyložených ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. listopadu 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu