IV.ÚS 3396/25 ze dne 1. 4. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Majnera, zastoupeného JUDr. Michalem Krýslem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. září 2025 č. j. 8 As 225/2024-49 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. září 2024 č. j. 57 A 53/2024-65, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Úřadu městského obvodu X jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 57 A 53/2024 se podává, že vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 19. 7. 2022 povolil odstranění stavby vodního díla (kopané studny). Stěžovatel podal dne 6. 12. 2023 žádost o obnovu řízení o odstranění stavby, kterou odůvodnil tím, že je vlastníkem studny na sousedním pozemku, jež je s odstraňovanou studnou funkčně propojená. Vedlejší účastník žádost rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 zamítl. Proti rozhodnutí o obnově podal stěžovatel odvolání, které Magistrát města Plzně rozhodnutím ze dne 24. 6. 2024 zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
3. Stěžovatel podal dne 22. 8. 2024 žalobu ke krajskému soudu proti rozhodnutí o odstranění stavby a také proti zamítavému rozhodnutí o obnově řízení. Žalobu, která se týkala obnovy řízení, krajský soud vyloučil k samostatnému projednání. Žalobu proti rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 19. 7. 2022 napadeným usnesením odmítl jako opožděnou.
4. Krajský soud při rozhodování o opožděnosti podané žaloby vycházel z toho, že vedlejší účastník se stěžovatelem nejednal jako s účastníkem řízení a rozhodnutí mu nedoručil. Počátek dvouměsíční lhůty pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") tedy odvíjel ode dne 18. 9. 2023, kdy do jiného správního spisu, vedeného ve věci rozhodnutí o umístění stavby bytové domy XX, nahlížel právní zástupce stěžovatele. Součástí spisu bylo i rozhodnutí vedlejšího účastníka o odstranění stavby vodního díla, které bylo do spisu zařazeno dne 16. 6. 2023 a které stěžovatel žalobou napadal. Nejpozději dne 18. 9. 2023 tak bylo zástupci stěžovatele k dispozici a měl možnost se seznámit s jeho celým obsahem. Ode dne 18. 9. 2023 započala běžet stěžovateli lhůta, jejíž poslední den v souladu s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. připadl na den 20. 11. 2023. Stěžovatel podal žalobu až dne 22. 8. 2024, tedy po uplynutí zákonné lhůty pro její podání. 5.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl, přičemž aproboval rozhodnutí krajského soudu. II. Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu o tom, že se s rozhodnutím vedlejšího účastníka seznámil "jinak" než jeho doručením, a to dne 18. 9. 2023 při nahlížení do spisu zástupcem stěžovatele ve věci vydání územního rozhodnutí, tedy v naprosto jiném správním řízení. Krajský soud svůj závěr založil na domněnce a konstatoval jej bez řádného dokazování či bez nařízeného jednání před soudem, na základě nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu.
7. Stěžovatel ke kasační stížnosti doložil protokol o nahlížení do spisu ze dne 18. 9. 2023, který prokazoval, že jeho právní zástupce do spisu nahlížel pouze dálkovým přístupem. Nesouhlasí tak se závěrem Nejvyššího správního soudu o tom, že z protokolu neplyne, že dálkový přístup byl jediným způsobem, jakým měl zástupce stěžovatele spis k dispozici.
8. Krajský soud i Nejvyšší správní soud dospěly k úplně jinému datu seznámení se s rozhodnutím o povolení odstranění stavby ze dne 19. 7. 2022, než správní orgány, resp. než vedlejší účastník. Vedlejší účastník dospěl k nesprávnému a neodůvodněnému závěru, že se o příslušném rozhodnutí o odstranění stavby dozvěděl dne 13. 3. 2023, a proto byla jeho žádost o obnovu řízení ze dne 6. 12. 2023 opožděná. Pokud se stěžovatel s rozhodnutím seznámil dne 18. 9. 2023, pak jeho žádost o obnovu řízení byla podána řádně a včas, tudíž měla být posouzena a interpretována správními orgány v souladu s ustálenou soudní judikaturou podle svého obsahu, tedy jako odvolání proti rozhodnutí vedlejšího účastníka, neboť stěžovatel nebyl účastníkem původního prvoinstančního správního řízení, ač jím být měl.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 ).
10. Obsah ústavní stížnosti stěžovatele představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných a odůvodněných soudy. Stěžovatel kritizuje odmítnutí žaloby správními soudy pro opožděnost. Skutečnosti rozhodné pro závěr o včasnosti nebo opožděnosti podané žaloby zkoumá soud vždy z úřední povinnosti, neboť včasnost podané žaloby je jednou z nutných podmínek její věcné projednatelnosti. Zákonodárce nestanovil u žaloby proti rozhodnutí podle § 65 s.
ř. s. žádnou objektivní lhůtu. Běh lhůty pro podání žaloby (v případě tzv. opomenutého účastníka řízení a v případě, že účastníkem vůbec neměl být) podle § 72 odst. 1 s. ř. s. se tak v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz především rozsudek rozšířeného senátu ze dne 17. 2. 2009 č. j. 2 As 25/2007-118, rozsudek ze dne 15. 2. 2018 č. j. 1 As 311/2017-37) odvíjí od okamžiku, kdy se žalobce seznámil s obsahem a důvody napadeného rozhodnutí, a to v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu.
11.
Stěžovatel setrvale namítá, že protokol o nahlížení ze dne 18. 9. 2023 neprokazuje, že byl s rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 19. 7. 2022 fakticky seznámen, stejně tak namítá nemožnost řádně uplatnit svou argumentaci v řízení před soudem. V posuzované věci správní soudy řádně prokázaly (viz body 12, 17 až 19 usnesení krajského soudu, bod 17 rozsudku Nejvyššího správního soudu), že se stěžovatel s rozhodnutím vedlejšího účastníka seznámil nejpozději dne 18. 9. 2023, kdy jeho zástupce nahlížel do správního spisu řízení o územním rozhodnutí "Bytové domy XX".
Součástí spisu bylo i rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 19. 7. 2022. Od tohoto okamžiku je tak nutno počítat běh lhůty, neboť v tento moment se s jistotou seznámil s obsahem rozhodnutí, především tedy kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takové rozhodnutí zasahuje do práv. Od tohoto okamžiku měl stěžovatel účinnou možnost se proti rozhodnutí vedlejšího účastníka bránit. Stěžovatel však podal žalobu až dne 22. 8. 2024, tedy po uplynutí lhůty podle § 72 s.
ř. s. Stěžovatel ve své argumentaci pomíjí, že krajský soud jej přípisem ze dne 11. 9. 2024 informoval o tom, že za rozhodný okamžik faktického seznámení se s rozhodnutím vedlejšího účastníka určuje den 18. 9. 2023 a dal stěžovateli možnost se ke zjištěným skutečnostem řádně vyjádřit. Stěžovatel možnosti vyjádřit se využil. Obsah vyjádření ze dne 23. 9. 2024 se netýkal rozhodné skutečnosti. Tvrzením stěžovatele ohledně okamžiku seznámení se s rozhodnutím vedlejšího účastníka ve vyjádření ze dne 24.
9. 2024 krajský soud neuvěřil, což řádně v usnesení odůvodnil. Postupem krajského soudu, který ve věci nenařídil ústní jednání, tak nebyla krácena procesní práva stěžovatele.
12. Stěžovatel námitku odlišně stanoveného data seznámení se s rozhodnutím vedlejšího účastníka v posuzované věci a v řízení o obnově řízení neuplatnil v řízení před správními soudy (ani v reakci na přípis krajského soudu ze dne 11. 9. 2024, stejně tak ani v kasační stížnosti). Ústavní soud tak v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti není příslušný tuto námitku přezkoumat.
13. Na řádně odůvodněných závěrech správních soudů o tom, že stěžovatel podal žalobu ke krajskému soudu opožděně, neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.
14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. dubna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu