Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2022 sp. zn. 3 To 87/2021, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") vedeno trestní řízení pod sp. zn. 62 T 5/2019. V jeho průběhu vznesl stěžovatel námitku podjatosti předsedy senátu Mgr. Romana Drahného. Krajský soud usnesením ze dne 12. 7. 2021 rozhodl, že tento soudce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti stěžovateli. Stěžovatel podal proti tomuto usnesení stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") neshledal důvodnou, proto ji napadeným usnesením zamítl.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány předpoklady jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se procesně projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud poskytoval ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
5. Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat, a je tedy stále věcí zejména obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). Je především nutné zdůraznit, že námitku porušení zásad nestrannosti postupu orgánů činných v trestním řízení (resp. podjatosti těchto orgánů) lze uplatnit v opravných prostředcích upravených v trestním řádu. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo v rozporu s procesní i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení ze dne 29.
7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13 , ze dne 19. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1154/18 , ze dne 21. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1982/15 , ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 555/16 , ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16 , ze dne 13. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3005/17 nebo ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelem uplatněné námitky nejsou takové povahy, aby mohly zásadu subsidiarity prolomit, neboť se v podstatě týkají pouze postupu soudce v dané věci.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. ledna 2023
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj