Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu 1) T. R., 2) H. R., oba zastoupeni Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1004/14, 3) nezl. T. R., 4) nezl. B. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 8. 2015 sp. zn. Nc 19048/2015 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2015 sp. zn. 28 Co 382/2015, spolu s návrhem na přednostní projednání, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění
První navrhovatel a druhá navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2015 domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Ve svém podání bez dalšího označují jako stěžovatele i nezletilé děti prvního navrhovatele. Dne 25. 11. 2015 obdržel Ústavní soud podání vyhotovené advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem. Dne 22. 12.2015 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc vystavená navrhovateli 1) a 2) pro advokáta Mgr. Ing. Dalibora Rakouše.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání navrhovatelů a jejich právního zástupce za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze, neboť trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Zejména lze vytknout, že k podání nejsou přiloženy kopie napadených rozhodnutí a ústavní stížnost neobsahuje vylíčení skutkového a právního stavu předchozího řízení před obecnými soudy a tomu relevantní ústavněprávní argumentaci.
Navrhovatelé 1) a 2) přitom byli v souvislosti s jejich předchozími podáními Ústavnímu soudu již vícekrát vyzýváni k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání (srov. např.
sp. zn. IV. ÚS 1520/15
,
IV. ÚS 588/14
,
II. ÚS 70/15
,
II. ÚS 492/15
,
III. ÚS 1521/15
a další).
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např.
sp. zn. IV. ÚS 109/14
,
,
,
I. ÚS 3557/13
,
,
III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
,
IV. ÚS 3408/14
a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Uvedené je za stejných podmínek nutné vztáhnout i na případy, kdy je doložena plná moc pro zastupování advokátem, avšak podání nevyhovuje zákonu o Ústavním soudu.
Z elektronické evidence Ústavního soudu přitom vyplývá, že nejméně v deseti případech, v nichž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost nebo pro neodstranění vad podání, byli navrhovatelé zastupováni týmž advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem a tento advokát byl také již několikrát vyzýván k odstranění vad podání.
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele
sp. zn. IV. ÚS 2113/15
,
I. ÚS 242/16
,
IV. ÚS 241/16
,
IV. ÚS 3420/15
a dalších.
Ústavní soud pro úplnost uvádí, že pokud by první navrhovatel, tj. otec nezletilých dětí a druhá navrhovatelka (babička) zamýšleli podat ústavní stížnost ve prospěch nezletilých dětí, resp. za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyli by v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimováni. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na závěry obsažené ve věcech týchž navrhovatelů vedených pod
sp. zn. II. ÚS 492/15
,
III. ÚS 1521/15
,
IV. ÚS 1522/15
.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn. Navíc věc byla vyřízena z důvodů výše vyložených bez zbytečného odkladu.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj