Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele H.B., právně zastoupeného advokátkou JUDr. J.T., Ph. D., proti usnesení Krajského státního zastupitelství, sp. zn. KZN 1286/2003, ze dne 13. 8. 2004 a usnesení komisařky služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2182/OHK-2003, ze dne 20. 2. 2004, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Výše uvedenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu garantována Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") v čl. 1, 3, 4, 11, 26 a 36. Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv, jež jsou garantována v čl. I odst. 1 dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásah do práv stěžovatele je spatřován též v porušení ustanovení čl. 10 Ústavy ČR.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Usnesením komisařky služby kriminální policie a vyšetřování SSK ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. ČTS:PSC-2182/OHK-2003, byl návrh stěžovatele v souladu s ustanovením § 159a odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TŘ"), odložen. Proti uvedenému úkonu podal stěžovatel stížnost, jež byla usnesením KSZ ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. KZN 1286/2003, zamítnuta.
Navrhovatel považuje nastíněný postup orgánů činných v trestním řízení za protiústavní, neboť dle jeho názoru bylo napadenými usneseními zasaženo do jeho ústavně zaručených práv.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
Jádrem předmětné ústavní stížnosti je především nesouhlas stěžovatele s tím, že v konkrétní věci nebylo zahájeno trestní stíhání podezřelých osob a že věc byla odložena dle ustanovení § 159a odst. 1 TŘ. Ústavní soud v souvislosti s projednávaným případem konstatuje, že ústavně zaručené subjektivní právo fyzické či právnické osoby na to, aby byla jiná osoba trestně stíhána neexistuje, tzn. že žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Odložení věci policejním orgánem a následné potvrzení takového rozhodnutí státním zástupcem nelze tedy považovat za porušení ústavně zaručeného subjektivního práva stěžovatele.
Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud tyto orgány postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. V posuzované věci Ústavní soud neshledal, že by právní závěry státního zástupce a policejního orgánu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatelů.
Je plně v kompetenci orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené Listinou, podle jejíhož čl. 8 odst. 2 nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který zákon stanoví (tedy za podmínek stanovených TŘ). Ústavní soud ve své konstantní judikatuře konstatoval, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá. Domnívá-li se tedy stěžovatel, že v souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení či v souvislosti s jejich rozhodnutími došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, nelze s ním souhlasit.
V posuzované věci Ústavní soud neshledal, že by právní závěry státního zástupce či policejního orgánu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a nezjistil v postupu orgánů v trestním řízení žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatelů a z toho důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu