Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele K. S., zastoupeného Mgr. Kamilou Třetinovou, advokátkou, sídlem Dolní 1569, Bystřice pod Hostýnem, proti opatření Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 2023 č. j. 5 T 46/2023-222, za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 26 odst. 1, čl. 28 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným opatřením Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 12. 2023 č. j. 5 T 46/2023-222 bylo rozhodnuto v trestní věci obžalovaného J. Š. tak, že se podle § 39 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád) zrušuje ustanovení stěžovatele jakožto obhájce.
3. Své rozhodnutí odůvodnil okresní soud tak, že stěžovatel nemůže zajistit obhajobu obžalovaného u nařízeného hlavního líčení dne 12. 12. 2023 ani v substituci a navíc přestal být místně příslušný v obvodu okresního soudu, přičemž k hlavnímu líčení je předvolána řada svědků a bylo by komplikované a nákladné hlavní líčení překládat.
4. Stěžovatel uvádí, že byl usnesením okresního soudu ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nt 2109/2022-9 z důvodu nutné obhajoby ustanoven obhájcem obviněného J. Š. Ve věci se vždy řádně účastnil veškerých nařízených procesních úkonů, dokonce i o víkendu. Dne 28. 11. 2023 bylo doručeno stěžovateli vyrozumění okresního soudu o termínu hlavního líčení na den 12. 12. 2023 v 8:00 hod, na což stěžovatel obratem reagoval omluvou z důvodu kolize s jiným jednáním, které bylo nařízeno již dříve než v této věci. Současně stěžovatel zdvořile žádal, zda by soud pouze neposunul hodinu konání hlavního líčení na odpolední hodinu téhož dne a uvedl také další případné nejbližší dny, kdy nemá kolizi jednání. Stěžovatel také avizoval, že nemůže již zajistit substituci, neboť žádný z kolegů se nechce účastnit hlavního líčení bez větší časové možnosti se s případem seznámit. Následně dne 4. 12. 2023 bylo stěžovateli doručeno napadené opatření. Proti němu podal podle § 40a odst. 1 trestního řádu stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci (dále jen "krajský soud"); ten však vrátil spis zpět okresnímu soudu bez věcného vyřízení dne 8. 1. 2024 s tím, že pokud soud koná formou opatření, není proti tomu přípustný opravný prostředek.
5. Stěžovatel se cítí poškozen tím, že soudy jemu ani obžalovanému neposkytly možnost se jakkoliv k věci vyjádřit. Nejsou přitom dány ani žádné zákonné důvody pro možnost zrušení ustanovení obhájce; § 39 odst. 1 trestního řádu hovoří o zrušení ustanovení, pominou-li důvody nutné obhajoby, a ty nepominuly. Nenastaly ani důvody pro zrušení podle § 40a trestního řádu. Krajský soud následně neposkytl ochranu jeho právům s tvrzením o nepřípustnosti stížnosti, které opět nemá zákonný podklad. Nezákonným zrušením ustanovení obhájcem byl přitom stěžovatel připraven o svobodný výkon podnikání a o odměnu za práci, která by mu jinak náležela.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je namístě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle (shodně např. nálezy ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 3644/19 bod 28 či ze dne 8.
12. 2020 sp. zn. II. ÚS 623/20 bod 17). To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Podstata stěžovatelovy polemiky spočívá v nesouhlasu s aplikací podústavního práva, respektive s procesním postupem soudů, aniž by možná namítaná pochybení mohla představovat zásah do stěžovatelových ústavně zaručených práv a svobod.
9. Vydáním napadeného opatření nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť zrušení ustanovení obhájcem představuje z pohledu příslušného advokáta toliko problematiku práva podústavního, do jehož posuzování nepřísluší Ústavnímu soudu vstupovat. Ve hře by zde mohla být základní práva obviněného (např. právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny či právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny), ale případného porušení těchto základních práv by se mohl dovolávat toliko obviněný (tedy osoba od stěžovatele odlišná). Ten má mít možnost uplatňovat efektivní obhajobu v trestním řízení, a to v prvé řadě ve veřejném a kontradiktorním procesu před soudem prvého stupně, a dále též v případném následném řízení o opravných prostředcích. Především k jeho ochraně směřují práva zakotvená v Listině, kterým musejí soudy v takovýchto řízeních poskytovat ochranu.
10. Na tom nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele ohledně zásahu do svobodného výkonu podnikání a odměny za práci. Zápisem do seznamu advokátů podle § 39 odst. 2 trestního řádu není advokátům zaručeno, že v obvodu příslušného okresního soudu bude páchána trestná činnost vyžadující povinné zastoupení advokátem, že si obviněný v trestním řízení pro svoji obhajobu nezvolí jiného advokáta, apod. Nelze tak hovořit o tom, že by advokátům ve stěžovatelově situaci vznikalo nějaké legitimní majetkové očekávání (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2878/20 ).
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv, nýbrž dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu