Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Malečka, zastoupeného JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem, sídlem náměstí Míru 341/15, Praha 2 - Vinohrady, proti sdělení předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 Mgr. Lenky Eliášové ze dne 31. října 2024 č. j. 60 Spr 915/2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. dubna 2024 č. j. 8 C 455/2023-95, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená zejména čl. 16, 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve IV. části ústavní stížnosti stěžovatel předložil návrh na podání předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, které formuluje a které se týkají účinků Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci)
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením č. j. 8 C 455/2023-95 odmítl podání stěžovatele označené jako návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči Liboru Malečkovi, ve znění jednotlivých doplnění (I. výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění obvodní soud uvedl, že stěžovatel podal neúplné a nejasné podání, proto stěžovatele vyzval, aby odstranil jeho vady, a zároveň ho poučil o procesních následcích v případě, že ve stanovené lhůtě vady neodstraní. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes výzvu soudu vady podání neodstranil a vady jsou takovým nedostatkem, pro který nelze pokračovat v řízení, postupoval obvodní soud podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podání stěžovatele odmítl. V závěru usnesení obvodní soud stěžovatele poučil, že proti usnesení o odmítnutí návrhu může podat v zákonem stanovené lhůtě odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud").
3. Dále se z příloh ústavní stížnosti podává, že dne 4. 10. 2024 se stěžovatel obrátil na obvodní soud se žádostí, aby bylo co nejrychleji rozhodnuto v souladu s právem Evropské unie o jeho návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků. K této žádosti předsedkyně obvodního soudu přípisem uvedeným v záhlaví stěžovateli sdělila, že v jeho věci již bylo rozhodnuto, a to usnesením ze dne 15. 4. 2024 č. j. 8 C 455/2023-95, jímž byl návrh pro vady odmítnut, a že spis se nachází u městského soudu s jeho odvoláním.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že podal obvodnímu soudu návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči své osobě. Pokud obvodní soud jeho návrh odmítl, postupoval v rozporu s právem Evropské unie, na což stěžovatel podle svého sdělení reagoval podáním stížnosti Evropské komisi. Své právní hodnocení věci stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle odůvodňuje.
5. Před meritorním posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Na toto ustanovení navazuje § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovící, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí pro nyní posuzovanou věc. Napadené usnesení č. j. 8 C 455/2023-95 obsahuje výslovné poučení, že je možné proti němu podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Žádné rozhodnutí městského soudu o odvolání stěžovatele však stěžovatel petitem ústavní stížnosti nenapadá, a to i přesto, že z obsahu napadeného sdělení předsedkyně obvodního soudu vyplývá, že stěžovatel usnesení č. j. 8 C 455/2023-95 napadl odvoláním. Podle informací z veřejně přístupných zdrojů (https://infosoud.justice.cz) odvolací řízení dosud neskončilo.
7. Nepřípustná je ústavní stížnost také v části směřující proti sdělení předsedkyně obvodního soudu sp. zn. 60 Spr 915/2024. Stěžovatelova ústavní stížnost podle svého obsahu by mohla směřovat proti případné nečinnosti obvodního soudu, k níž by docházelo v řízení o jeho návrhu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je ale třeba, aby stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Nevyčerpají-li tento prostředek ochrany svých práv, je jejich ústavní stížnost nepřípustná [viz např. nálezy ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 (N 122/46 SbNU 151), bod 11., ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), body 55. a 61., ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 3296/17 (N 238/87 SbNU 853), bod 20.]. Jelikož ze stěžovatelova podání nevyplývá, že by uvedený procesní prostředek podle § 174a zákona o soudech a soudcích využil, nutno hodnotit ústavní stížnost, směřuje-li proti sdělení předsedkyně obvodního soudu sp. zn. 60 Spr 915/2024, rovněž jako nepřípustnou.
8. Žádá-li stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud "nařídil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 projednat návrh Libora Malečka na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči Liboru Malečkovi ze dne 20. 10. 2022 s doplněními ze dne 1. 11. 2022, 8. 11. 2022 a 18. 11. 2022 a ze dne 8. 2. 2024", není k rozhodnutí o takovém návrhu Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje § 82 zákona o Ústavním soudu [srov. k tomu přiměřeně usnesení ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2394/12 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Protože se Ústavní soud nemohl ústavní stížností věcně zabývat, nemohl ani eventuálně přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru Evropské unie stěžovatelem formulované předběžné otázky, tudíž o návrhu na jejich podání samostatně nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2025
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj