Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky B. Š., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 101 Co 211/2023-654, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilého A. D. a P. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že obecný soud porušil zejména její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 14, čl. 33, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i z dalších vyžádaných listin se podává, že obecné soudy se v posuzovaném řízení zabývaly návrhy stěžovatelky na nahrazení souhlasu vedlejšího účastníka P. D. - otce nezletilého (dále jen "otec") s povinnou školní docházkou nezletilého do Základní školy X a na svěření nezletilého do její výlučné péče.
3. Pokud jde o situaci v posuzované věci, stěžovatelka s otcem nezletilého ukončili společné soužití ve V. v září 2021. Poté se stěžovatelka s nezletilým odstěhovala do svého původního bydliště v O., kde bydlí jak její rodiče, tak i rodiče otce nezletilého (konkrétně v K.). Až do listopadu 2022 mezi rodiči fungovala domluva založená na střídavé péči o nezletilého ve dvoutýdenních cyklech. Nezletilý navštěvoval při tomto modelu péče dvě mateřské školy. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 1. 11. 2022 č. j. 42 P 212/2022-439, 15 P a Nc 90/2022, byla schválena dohoda rodičů nezletilého, na základě níž byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů, s místem předávání nezletilého v místě bydliště otce (V.). Okresní soud tak rozhodl poté, co stěžovatelka podala k soudu návrh na svěření nezletilého do její péče, s čímž otec nesouhlasil a navrhoval svěření nezletilého do jeho výlučné péče; poté rodiče společně dospěli k dohodě. Z rozsudku je navíc zřejmé, že otec s odstěhováním matky zpět do O. souhlasil (viz bod 9 odůvodnění citovaného rozsudku).
4. Unesením okresního soudu ze dne 28. 8. 2023 č. j. 42 P 212/2022-540, bylo k návrhu stěžovatelky (na nařízení předběžného opatření) rozhodnuto, že nezletilý se umísťuje do péče stěžovatelky a otci byla uložena povinnost strpět povinnou školní docházku nezletilého do Základní školy X. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 12. 10. 2023 č. j. 101 Co 224/2023-614, bylo k odvolání otce usnesení okresního soudu potvrzeno co do povinnosti otce strpět výlučnou péči stěžovatelky o nezletilého; ve zbývající části jej však změnil a odmítl návrh na nařízení předběžného opatření ohledně povinnosti otce strpět povinnou školní docházku nezletilého do Základní školy X (pozn.: k odmítnutí došlo z procesních důvodů, pro nesložení jistoty podle § 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
5. Po uvedené zatímní úpravě poměrů následovala rozhodnutí obecných soudů ve věci samé. Okresní soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2023 č. j. 42 P 212/2022-503, 15 P a Nc 130/2023, 15 P a Nc 193/2023, mj. svěřil nezletilého do péče stěžovatelky (výrok I.) a nahradil souhlas otce s povinnou školní docházkou nezletilého do Základní školy X (výrok III.), čímž změnil dohodu rodičů schválenou rozsudkem okresního soudu ze dne 1. 11. 2022 č. j. 42 P 212/2022-439 (výrok IV.). Z odůvodnění rozsudku zejména vyplývá, že nezletilý byl přijat k základnímu vzdělávání do prvního ročníku Základní školy X, přičemž rodiče se shodují v tom, že je v zájmu nezletilého navštěvovat jednu základní školu. Každý však preferuje základní školu v místě svého bydliště. Soud jako nejlepší možné řešení z pohledu nezletilého uvedl jeho svěření do péče stěžovatelky s tím, že v péči otce bude vždy, když bude mít volno, čímž se nepřeruší ani jeho vazby k otcovské babičce, která o něj doposud ve velké míře pečovala v době, kdy pobýval u pracovně velmi vytíženého otce (pracuje jako pilot pro společnost A).
6. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku okresního soudu a návrh stěžovatelky na změnu péče zamítl (výrok I.), současně změnil i výrok III. rozsudku okresního soudu a zamítl návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu otce s povinnou školní docházkou (výrok II.) a vypustil výrok IV. rozsudku okresního soudu (výrok III.). Krajský soud se v napadeném rozsudku přiklonil k zachování nastolené formy péče o nezletilého a shledal naplnění všech kritérií pro zakotvení střídavé péče. Podle soudu ve věci nenastala podstatná změna okolností odůvodňující změnu formy péče o nezletilého. Po zhodnocení osobností obou rodičů a jejich přístupu k výchově nezletilého soud zdůraznil, že nastolený funkční model je důležitý pro správný vývoj nezletilého, který by měl upevňovat citové vazby k oběma rodičům. Absenci komunikace mezi rodiči soud neshledal jako důvod pro změnu péče. Apeloval též na rodiče, aby hledali nejvhodnější řešení nikoliv pro sebe, ale pro nezletilého. Oba by měli podle soudu primárně ustoupit od ulpívání na svém stanovisku, přičemž odmítl "poskytnout soudní ochranu jednání matky spočívající ve změně bydliště bez souhlasu otce, odstěhováním z V. do O.". Ohledně docházky nezletilého do základní školy soud uzavřel, že nebude pro nezletilého nepřekonatelnou zátěží přechod do K. Ani jednu ze škol však neshledal nevhodnou. Již několik dní po vydání napadeného rozsudku krajského soudu bylo k návrhu stěžovatelky (opět na vydání předběžného opatření) usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 11. 2023 č. j. 42 P 212/2022-699, rozhodnuto o povinnosti otce dočasně strpět povinnou školní docházku nezletilého do Základní školy X.
7. Ve věci samé bylo nedlouho poté vydáno další rozhodnutí - rozsudek okresního soudu ze dne 25. 1. 2024 č. j. 42 P 212/2022-778, kterým byl zamítnut návrh na nahrazení souhlasu stěžovatelky s povinnou školní docházkou nezletilého Základní školy Y (výrok I.) a soud naopak nahradil souhlas otce s povinnou školní docházkou nezletilého do Základní školy X (výrok II.). Dále soud zamítl návrh, aby soud změnil místo předávání nezletilého (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud konstatoval, že od posledního rozhodnutí soudu došlo ke změně ve věci podstatných skutečností, a proto vyhověl návrhu stěžovatelky tak, aby nezletilý nadále mohl navštěvovat stávající základní školu obklopen svou rodinou, a stýkat se s otcem vždy, když mu to jeho pracovní povinnosti dovolí.
Současně podotknul, že je mu zřejmé, že ani po tomto rozhodnutí rodiče neukončí své boje o nezletilého a setrvají na svých stanoviscích (pozn: v současné době skutečně probíhá u krajského soudu řízení o odvolání obou rodičů).
8. Stěžovatelka předně brojí proti tvrzení, že by se odstěhovala do O. bez souhlasu otce. Odkazuje přitom na obsah protokolu z jednání dne 26. 7. 2022. Důvodem pro změnu bydliště byl rozchod rodičů nezletilého v září 2021 a její návrat do původního místa bydliště, kde žijí jak její rodiče, tak rodiče otce nezletilého (ti bydlí v K.). Dále stěžovatelka poukazuje na pracovní vytížení otce, který není v bydlišti přítomen i celé dny (někdy týdny) a o nezletilého se proto převážně stará otcovská babička. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále zdůrazňuje nadprůměrnou inteligenci nezletilého, což je podle ní hlavním důvodem pro výběr školy v O., spolupracující s MENSou. Rovněž připomněla opakované stanovisko kolizního opatrovníka nezletilého, který doporučil v posuzovaném řízení krajskému soudu potvrdit rozsudek okresního soudu.
9. Pokud jde o obsah napadeného rozsudku krajského soudu, namítá jeho překvapivost a absenci řádného, srozumitelného a logického odůvodnění. Poukazuje přitom na závěry krajského soudu učiněné v jiném rozhodnutí - usnesení ze dne 12. 10. 2023 č. j. 101 Co 224/2023-614, kterým byla otci uložena povinnost strpět výlučnou péči stěžovatelky o nezletilého. Současně stěžovatelka uvedla, že rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 1. 2024 č. j. 42 P 212/2022-778, byl opětovně nahrazen souhlas otce s povinnou školní docházkou nezletilého do Základní školy X. Přesto je podle stěžovatelky "již nyní zřejmé, že stížností napadený rozsudek krajského soudu nelze naplnit bez dopadu do zdravého a psychického vývoje dítěte, přičemž tyto dopady mohou být fatální. Celou záležitost je nutné posoudit komplexně, při respektování názoru nezletilého." Uvedla své přesvědčení o nutnosti zabránit "experimentu", pravděpodobně ve vztahu k tvrzení krajského soudu o změně školy. K ústavní stížnosti proto připojila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu.
10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
11. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
12. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu], jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je především na obecných soudech aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Ústavní soud proto k přezkumu soudních rozhodnutí v této oblasti práva přistupuje zvláště restriktivně. Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných aktů ústavního pořádku, před ochranou základních práv. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda nejde o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces.
14. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná tvrzení či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení. Jakkoliv obecně rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé nemají povahu rozhodnutí absolutně konečných a tedy nezměnitelných, v posuzované věci je situace odlišná a v judikatuře akcentovaná doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci platí tím spíše, že řízení nadále probíhá, jsou vydávána další nová rozhodnutí, a to veskrze ve prospěch stěžovatelky.
15. Ústavní soud dospěl s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti k závěru, že v daném případě není dán důvod pro jeho zásah do stále ještě probíhajícího řízení. Jakkoliv je napadený rozsudek krajského soudu, proti němuž nebylo odvolání přípustné, formálně "posledním opravným prostředkem k uplatnění práv stěžovatelky", fakticky řízení neustále probíhá (v krátkých časových intervalech jsou vydávána stále nová rozhodnutí). Rodiče nezletilého se však stále nejsou schopni dohodnout a trvají na svých návrzích.
Tento jejich postoj byl již obecnými soudy hodnocen velmi kriticky, přesto nejsou schopni najít v zájmu nezletilého kompromis. Tím spíše Ústavní soud nehodlá vystupovat v pozici "arbitra", jehož případný zásah do řízení by v současné době neměl žádný efekt. To platí tím spíše, že krajský soud napadeným rozsudkem nijak do povinné školní docházky nezletilého nezasáhl a nezletilý nadále - rovněž s ohledem na vydané předběžné opatření a následně i další rozsudek Okresního soudu v Kladně - navštěvuje Základní školu X.
Ústavní soud proto nechápe argumentaci stěžovatelky, podle níž nelze napadený rozsudek krajského soudu naplnit bez dopadu do zdravého a psychického vývoje dítěte. Jakkoliv krajský soud v napadeném rozsudku otevřel možnost změny základní školy nezletilého, tato úvaha se nepromítla do jeho výroku (a ani do dalších navazujících rozhodnutí) a nezletilý nadále pokračuje ve studiu v O. Ústavní soud proto uzavírá, že jakkoliv ke stížnosti přistoupil s respektem k právům stěžovatelky, neshledal důvod pro svůj zásah do fakticky (i formálně) stále probíhajícího řízení před obecnými soudy.
16. Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že v případě, kdy by obecné soudy svá rozhodnutí opíraly o nesprávná skutková zjištění, zde konkrétně o údajný nesouhlas otce s přestěhováním stěžovatelky do O., má stěžovatelka možnost bránit se takovým tvrzením již v průběhu řízení (ideálně v návrhu, resp. odvolání). Uvedené platí tím spíše, když jde o poměrně stěžejní argument krajského soudu v neprospěch stěžovatelky (srov. bod 26 odůvodnění napadeného rozsudku).
17. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl o ústavní stížnosti neprodleně po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu