Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky P. H., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 25. září 2025 č. j. 2 KZN 185/2025-17, vyrozumění Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 4. června 2025 č. j. 3 ZN 760/2025-13 a vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - Západ ze dne 29. dubna 2025 č. j. KRPS-22518-13/ČJ-2025-011620-DO, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a J. Š., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala Policii České republiky oznámení o spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit podezřelý vedlejší účastník tím, že od ní podvodně vylákal peníze. Policejní orgán prošel zajištěnou korespondenci mezi stěžovatelkou a podezřelým a též provedl výslechy. Stěžovatelka vypověděla, že spatřuje podvodné jednání v tom, že ji podezřelý využil k hrazení různých věcí v průběhu výkonu jeho nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž věděl, že po propuštění jí vynaložené finanční prostředky nevrátí. Z této výpovědi nicméně nevyplynulo, že by na ní podezřelý spáchal jakýkoli trestný čin. Policejní orgán vyslechl též podezřelého, který uvedl, že stěžovatelka byla jeho partnerka, která za ním jezdila i do věznice a udržoval s ní intimní vztah. Nic jí nezamlčoval, věděla, že si odpykává dlouhý trest za různé podvody. Stěžovatelka mu zasílala balíky a platila věci, on to ale bral jako partnerskou výpomoc a dobrou vůli. Po propuštění se stěžovatelkou nějakou dobu společně bydlel, po opakovaných neshodách jí ale opustil. Jednání podezřelého proto podle policejního orgánu nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu, protože nelze dovodit podvodný úmysl. V soukromoprávních vztazích je třeba respektovat zásadu, že trestní právo je prostředek ultima ratio. Na závěr policejní orgán uvedl, že právo stěžovatelky uplatnit případné nároky v občanskoprávním soudním řízení není dotčeno.
2. Proti vyrozumění policejního orgánu podala stěžovatelka Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ podnět na přezkoumání postupu policejního orgánu. Státní zástupkyně se napadeným vyrozuměním ztotožnila s postupem policejního orgánu. Policejní orgán vyšel z výpisů z účtu, předložené komunikace mezi stěžovatelkou a podezřelým a vyslechl stěžovatelku i podezřelého. Ze spisového materiálu vyplývá, že proti sobě stojí tvrzení stěžovatelky a podezřelého ohledně vědomosti stěžovatelky o důvodech odsouzení podezřelého a jeho finanční a zdravotní situaci. Shodně tvrdí, že se znají od dětství, a že v průběhu výkonu trestu mezi nimi začal partnerský vztah, který pokračoval i po propuštění podezřelého z výkonu trestu. Po skončení trestu spolu tři týdny bydleli, ale po vzájemných neshodách vztah ukončili. Podezřelý po stěžovatelce nepožadoval finanční prostředky přímo na léčbu, jeho požadavky se zejména týkaly věcí, které osobám ve výkonu trestu v rámci společenských úsluh běžně zasílají osoby blízké. Sliby podezřelého jsou nadnesenými představami o budoucím partnerském životě, stěžovatelka si přitom musela být vědoma trestní minulosti podezřelého. U podezřelého proto nelze dovodit podvodný úmysl.
3. Stěžovatelka poté podala Krajskému státnímu zastupitelství v Praze podnět k výkonu dohledu. Státní zástupce krajského státního zastupitelství shledal napadeným vyrozuměním stěžovatelčin podnět nedůvodným. Policejní orgán provedl komplexní šetření v rozsahu nezbytném pro posouzení a rozhodnutí ve věci. Není důvod činit ve věci další úkony. Podezřelý nejednal v podvodném úmyslu, věc proto spadá pouze do sféry občanskoprávní.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadená vyrozumění jsou z materiálního hlediska rozhodnutími, je na ně třeba klást stejné nároky jako na rozhodnutí. Nesprávný, nedůkladný, formalistický a zaujatý postup orgánů činných v trestním řízení porušil stěžovatelčina práva na účinné vyšetřování, neboť ji podezřelý (který od počátku jednal s podvodným úmyslem) za deset let vztahu připravil o bezmála dva miliony Kč. Orgány činné v trestním řízení nesplnily povinnost věc vyšetřit tak, jak to vyžaduje standard účinného vyšetřování. Ignorovaly či zlehčovaly stěžovatelkou předložené důkazy, které vyvracely tvrzení nedůvěryhodného podezřelého, čímž popřely základní zásady hodnocení důkazů. Bagatelizovaly škodlivost jednání podezřelého a závěry ohledně občanskoprávního charakteru věci jsou nepřiléhavé. Obě státní zastupitelství bez vlastního hodnocení nekriticky převzala závěry policejního orgánu.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Právem na účinné vyšetřování majetkových trestných činů se Ústavní soud zabýval opakovaně. Podstatou práva na účinné vyšetřování není dosažení určitého výsledku, např. odsouzení pachatele. Jeho podstata je procesní povahy: stát musí zabezpečit řádný průběh postupu daného orgánu (nález ze dne 10. 4. 2024
sp. zn. I. ÚS 1958/23
, bod 24). Byť základní práva a svobody požívají stejnou míru ochrany, povinnost účinného vyšetřování se liší v závislosti na dotčené hodnotě, zájmu či statku (nález ze dne 12. 8. 2014
sp. zn. I. ÚS 3196/12
, bod 19). U majetkových trestných činů by muselo dojít ke skutečně výjimečnému selhání státu, aby zapříčinilo porušení práva na účinné vyšetřování. Poškození totiž mají další nástroje, jak se domoci ochrany práv. Mohou se zejména obrátit na civilní soudy (rozsudek ESLP ze dne 14. 10. 2008 Blumberga proti Lotyšsku, č. 70930/01, § 67, podobně I. ÚS 1958/23, body 24 a násl.).
7. Ústavní soud rovněž připomíná, že mu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přehodnocovat důkazy provedené orgány činnými v trestním řízení. To vyplývá mimo jiné i ze zásad bezprostřednosti a ústnosti v trestním řízení (§ 2 odst. 11 a 12 trestního řádu). Ústavní soud posuzuje jen vybočení orgánů činných v trestním řízení z ústavních mezí. Takové vybočení může být dáno extrémním nesouladem mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů orgán činný v trestním řízení učinil, a jeho právními závěry.
8. V posuzované věci k žádnému z těchto neústavních pochybení nedošlo. Orgány činné v trestním řízení postupovaly důkladně, dostatečně, rychle a zohlednily všechny stěžovatelkou navržené důkazy, včetně jí předložené korespondence. Je sice pravdou, že policejní orgán se ke korespondenci vyjádřil velmi stručně, tento deficit nicméně napravila státní zástupkyně okresního státního zastupitelství, která podrobně rozvedla, proč korespondence podporuje výpověď podezřelého a vyvrací jeho podvodný úmysl. Stěžovatelka a podezřelý byli dlouhodobí partneři, podezřelý stěžovatelku informoval ohledně jeho zdravotního stavu, nepožadoval však po ní (kromě příspěvku na vitamíny) peníze na léčbu. Žádal jí zejména o společenské úsluhy v podobě nákupu věcí či služeb (potraviny, tabák, oblečení, kredit na telefon), které osoby blízké běžně odsouzeným ve výkonu trestu poskytují (což dokládají i výpisy z účtu stěžovatelky). Nadnesené sliby podezřelého byly představami o jejich společném budoucím životě a stěžovatelka věděla, že podezřelý vykonává trest odnětí svobody za podvodnou trestnou činnost. Po propuštění z vězení se podezřelý za stěžovatelkou odstěhoval, po opakovaných neshodách nicméně jejich vztah krátce nato ukončili (srov. zejm. s. 2 až 3 vyrozumění okresního státního zastupitelství).
9. Orgány činné v trestním řízení proto nezaložily své závěry jen na tom, že měla být stěžovatelka obezřetnější, ale především na tom, že podezřelý neměl podvodný úmysl (srov. nález ze dne 29. 3. 2023
sp. zn. IV. ÚS 3470/22
, bod 78). Mezi obsahem důkazů a závěry orgánů činných v trestním řízení není žádný extrémní rozpor, přičemž tyto závěry zřejmě vycházejí ze znalosti spisového materiálu, nepostrádají vnitřní logiku a nenesou známky libovůle, jsou proto v souladu s ústavními požadavky. K tomu Ústavní soud dodává, že není nějakou alternativní "generální prokuraturou", není nějakým vrchním dohlížitelem nad zákonností postupu orgánů činných v trestním řízení, který do přípravného řízení volně intervenuje a supluje úvahy příslušných orgánů ve všech věcech, které spadají do působnosti práva trestního (srov. nález ze dne 3. 9. 2025
sp. zn. IV. ÚS 2582/24
, bod 42).
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu