Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TRUNCATULINA HOLDING s. r. o., sídlem Varšavská 715/36, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem, sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 23 Cdo 2939/2023-55 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2023 č. j. 15 Co 93/2023-26, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Petra Pawlika, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen ,,Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen ,,krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože v petitu ústavní stížnosti nepožaduje zrušení i v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, z ústavní stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka domnívá, že i jím byla porušena její základní práva. K ústavní stížnosti jej také přiložila. Ústavní soud proto přezkoumal i toto rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se vedlejší účastník v řízení domáhal nahrazení projevu vůle stěžovatelky k vydání prohlášení o tom, že tato potvrzuje, že její dluh v úhrnné výši 2 600 000 Kč vůči vedlejšímu účastníkovi, jenž měl být splněn do 31. 12. 2021, zajištěný zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitým věcem ve prospěch vedlejšího účastníka, nebyl splněn a zajišťovací převod vlastnického práva ve prospěch vedlejšího účastníka se stal nepodmíněným a trvalým. Na základě rozhodnutí měl být v katastru nemovitostí proveden výmaz poznámky o dočasné povaze vlastnického práva vedlejšího účastníka k nemovité věci [srov. § 73 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)]. Stěžovatelka vznesla v řízení před Okresním soudem v Opavě (dále jen ,,okresní soud") námitku místní nepříslušnosti. Okresní soud usnesením ze dne 21. 3. 2023 č. j. 7 C 4/2023-17 námitku zamítl s odůvodněním, že místní příslušnost je dána podle § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř."), neboť řízení se týká práva k nemovité věci, která leží v jeho obvodu.
3. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Předmětem řízení je vznik či trvání vlastnického práva k nemovitosti, výlučně místně příslušným je tedy podle § 88 písm. b) o. s. ř. okresní soud, v jehož obvodu se nachází nemovitost.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky zamítl. Potvrzení o tom, že převod práva se stal nepodmíněným, je podle § 73 odst. 1 katastrální vyhlášky listinou, na jejímž základě dochází k výmazu poznámky o dočasné povaze vlastnického práva k nemovité věci v katastru nemovitostí. Vystavení takové listiny se týká přímo povahy vlastnického práva k nemovité věci. Obdobně jako řízení o nahrazení souhlasu s převodem pozemku, se i řízení o nahrazení projevu vůle k vystavení listiny potvrzující, že zajišťovaný dluh nebyl splněn a zajišťovací převod práva stal nepodmíněným, týká vlastnického práva k nemovité věci.
5. Stěžovatelka ústavní stížností napadá závěry soudů o výlučné místní příslušnosti. Předmětem řízení je nahrazení projevu vůle. Není rozhodné, k čemu konkrétní projev vůle směřuje. Obsahem potvrzení, jehož se stěžovatel domáhá, je navíc primárně prohlášení o tom, že nedošlo k úhradě peněžité částky ve stanovené lhůtě, tento dluh trvá, a proto se konstatuje nepodmíněnost a trvalost převodu vlastnického práva. Charakter daného potvrzení se tak týká obligačního závazku mezi účastníky řízení a nikoli vlastnického práva k nemovitosti.
6. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána oprávněnou navrhovatelkou a včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy).
8. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod a odůvodňuje tak ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů [srov. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02
(N 127/28 SbNU 95)]. Jedním z těchto případů je interpretace, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění [srov. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)].
9. O takový případ však v této věci nejde. Krajský soud i Nejvyšší soud svůj závěr o výlučné místní příslušnosti soudu v daném řízení přesvědčivě odůvodnily. Jejich argumentace nevybočuje z ústavněprávního rámce interpretace podústavních předpisů. Na námitky stěžovatelky soudy adekvátně reagovaly. Předmětem řízení je skutečně nahrazení projevu vůle, jak tvrdí stěžovatelka. Nelze však odhlédnout od toho, že v tomto případě jde o nahrazení projevu vůle k vystavení listiny, potvrzující, že se zajišťovací převod práva k nemovité věci stal nepodmíněným, a umožňující provedení odpovídajícího výmazu v katastru nemovitostí.
Řízení se tedy fakticky týká práva k nemovité věci, jeho vlastností. Opodstatněná není ani námitka stěžovatelky, že obsahem potvrzení, jehož vydání se vedlejší účastník domáhá, je primárně prohlášení o tom, že nedošlo k úhradě dlužné částky ve stanovené lhůtě, tento dluh trvá, a proto se konstatuje nepodmíněnost a trvalost převodu vlastnického práva. Účelem tohoto řízení je dosažení nahrazení projevu vůle spočívající v potvrzení osoby, která věřiteli převedla své právo, o tom, že převod práva se stal nepodmíněným.
Pro určení místní příslušnosti není rozhodné, co vedle toho učinil vedlejší účastník obsahem potvrzení.
10. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Svá rozhodnutí soudy patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí přesvědčivě reagují na všechny argumenty a tvrzení stěžovatelky. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu