Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelů L. B. a J. R. G., zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově ze dne 1. října 2025 č. j. ZT 139/2025-82, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, za účasti Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím i postupem v řízení, v němž bylo vydáno, byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu například usnesení ze dne 8. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 3835/11
nebo přiměřeně též nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 234)] připadá ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v úvahu pouze tam, kde nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci. Protože napadené usnesení je rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu judikatury Ústavní soudu, zabýval se Ústavní soud jen ústavností tohoto stížností napadeného rozhodnutí.
3. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Český Krumlov, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") rozhodla usnesením ze dne 21. 8. 2025 o zahájení trestního stíhání obou stěžovatelů pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu. Stížnosti podané stěžovateli proti usnesení policejního orgánu Okresní státní zastupitelství v Českém Krumlově (dále jen "okresní státní zastupitelství") nyní napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodné.
4. Stěžovatelé tvrdí, že policejní orgán nevyhodnotil jimi navrhované důkazy. Dále namítají, že byl porušen princip subsidiarity trestní represe. Argumentují, že postup okresního státního zastupitelství porušil zásadu materiální pravdy a nezávislosti trestního řízení, neboť závěry civilního soudu v trestním řízení nelze použít automaticky. Stěžovatelé rovněž namítají podjatost vyšetřovatele mjr. Ing. Mgr. Rudolfa Zbína. Žádají, aby byl proveden výslech všech jimi navrhovaných svědků a aby byly zajištěny specifikované důkazy. Konečně požadují, aby byla jejich věc postoupena policejnímu orgánu v Českých Budějovicích a byl ustanoven věcně a místně příslušný nestranný státní zástupce z Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích.
5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaných rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je totiž její subsidiarita, ze které vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
7. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení okresního státního zastupitelství. Tím však dle ustálené judikatury Ústavního soudu nejsou opravné prostředky v rámci trestního řízení vyčerpány. Příslušným k řešení námitek proti postupu dozorujícího státního zastupitelství je státní zástupce vykonávající ve věci dohled podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Této procesní možnosti přitom stěžovatelé nevyužili, resp. nenapadají žádné rozhodnutí, které by vydal dohledový státní zástupce.
8. Soudkyně zpravodajka proto podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítla. Pro úplnost je třeba dodat, že Ústavní soud v daném případě nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily pro naplnění podmínek podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
9. Žádají-li stěžovatelé v ústavní stížnosti, aby Ústavní soud kromě zrušení usnesení okresního státního zastupitelství orgánům činným v trestním řízení například nařídil výslech všech stěžovateli navrhovaných svědků, pak k takovému postupu není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatelé se smí domáhat jen toho, co umožňuje § 82 zákona o Ústavním soudu (srov. k tomu přiměřeně například usnesení ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2394/12
).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka