Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele O. J., zastoupeného Mgr. at Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010 č. j. 25 Co 220/2010-113 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 3. 2010 č. j. 23 C 192/2009-72, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi došlo k zásahu do práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 82 Ústavy České republiky, jakož i v § 85 a § 96 zákona o rodině. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán k placení výživného zletilému synovi, a to s účinností od 26. 5. 2009 měsíčně částkou 5.000,- Kč, odvolacím soudem pak sníženou částkou 4.000,- Kč, přičemž dlužné výživné mu bylo uloženo splácet ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně.
Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit náklady České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výši 31.608,- Kč jako náklady řízení před soudem I. stupně a ve výši 30.960,- Kč před soudem odvolacím. Poukázal na své příjmy z pracovní činnosti, na výši nákladů spojených s plněním další vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, s bydlením, chodem domácnosti, provozem automobilu a také na finanční poměry jak žalobce tak jeho matky. Vyslovil přesvědčení, že zletilý syn, který se vůči němu, jako otci, žalobou domáhal určení výživného, dopustil se tak jeho diskriminace z důvodu pohlaví, poněvadž stejnou žalobu nepodal proti matce.
Tím, že jej soudy zavázaly k placení výživného, porušily právo dítěte ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - nepřihlédly k rovnosti obou rodičů, kteří se mají na výchově a péči o zletilého podílet dle svých možností a schopností, v daném případě stejnou měrou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu, včetně řízení, které mu předcházelo, doplnil dokazování a opodstatněně s poukazem na hodnocení provedených důkazů a na znění § 96 a § 98 odst. 1 zákona o rodině změnil výši výživného, uloženého otci pro zletilého žalobce z částky 5.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně, v souladu s tím pak také výši dlužného výživného za dobu od 26.
5. 2009 do 30. 9. 2010, jakož i výrok o nákladech řízení, hrazených státem ustanovenému právnímu zástupci žalovaného. Své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. K námitce stěžovatele o jeho tvrzené diskriminaci a porušování práv dítěte, zakotvených v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, nutno dodat, že podání žaloby proti povinnému, který neplnil dobrovolně svou vyživovací povinnost k synovi, jenž nemá schopnost sám se živit, a kdy dobrovolné plnění matky oprávněný měl za dostatečné, v žádném případě nelze považovat za jednání vedoucí k diskriminaci žalovaného otce.
Jestliže čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zajišťuje právo rodičů pečovat o děti a jejich výchovu a tato práva mohou být omezena a nezletilé děti od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, pak je nepochybné, že citovaná práva rodičů se vztahují k dětem nezletilým. Jak vyplývá z obsahu výše označených rozsudků, žalobce nabyl zletilosti již 2. 8. 2007, podle § 31 odst. 1 zákona o rodině je rodičovská zodpovědnost souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, dle § 85 odst. 1 zákona o rodině pouze vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou schopny samy se živit, není tedy závislá na jejich nezletilosti či na dovršení zletilosti.
Proto ani v tomto směru stěžovatelem tvrzený zásah do práv shledán nebyl. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2011
Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu