Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Petra Smolíka, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrstkou, advokátem, sídlem 17. listopadu 238, Pardubice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2025 č. j. 2 As 253/2024-49 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2024 č. j. 30 A 58/2024-47, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel na svém pozemku vybudoval stavbu označenou jako "budova pro využití zejména v souvislosti s rybolovem". Městský úřad Jičín rozhodnutím ze dne 2. 5. 2024 nařídil stěžovateli tuto stavbu odstranit jako stavbu nepovolenou podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Krajský úřad Královéhradeckého kraje (vedlejší účastník v tomto řízení) zamítl stěžovatelovo odvolání a toto rozhodnutí potvrdil.
2. Rozhodnutí vedlejšího účastníka stěžovatel napadl žalobou ve správním soudnictví. Namítal, že stavba je veřejně přístupný přístřešek, který nevyžaduje územní rozhodnutí či souhlas ani stavební povolení či ohlášení podle § 79 odst. 2 písm. r) a § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona.
3. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Podle krajského soudu stavba nemůže představovat veřejně přístupný přístřešek, neboť je opatřena obvodovými zdmi a uvnitř je členěna na tři samostatné části oddělené od venkovního prostoru uzamykatelnými dveřmi. Navíc je stavba napojena na elektrickou síť, podle správních orgánů samostatnou stavbou přípojky, a jsou v ní stropní světla a elektrické zásuvky.
4. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu. I podle Nejvyššího správního soudu stavba svým provedením výrazně přesahovala rámec toho, co lze považovat za veřejně přístupný přístřešek.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena zejména jeho základní práva na spravedlivý proces a na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 a 4 a Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Současně stěžovatel navrhl, aby byla odložena vykonatelnost napadených rozsudků a předchozích správních rozhodnutí.
6. Podle stěžovatele správní soudy vybočily z ústavních mezí při výkladu § 79 odst. 2 písm. r) stavebního zákona. Stavba, kterou stěžovatel provedl, nepřekročila v tomto ustanovení výslovně stanovená omezení, tedy splnila limit 40 m2 zastavěné plochy a maximálně 4 m výšky. Správní soudy nad rámec těchto výslovných zákonných omezení nepřípustně dovodily další. Stavba přitom nemůže plnit jinou funkci, než je přístřešek. Nemůže sloužit k ubytování, a to ani krátkodobému, neboť není vytápěná, není napojená na vodovod, nemá sociální zařízení ani v ní není kuchyňská linka.
Vzhledem ke svým rozměrům není vhodná ani k uskladnění nářadí. Že je stavba po celém obvodu opláštěná, není ani podle napadených rozsudků samo o sobě důvodem, pro který by nemohlo jít o přístřešek. Podle stěžovatele tomu nemůže bránit ani skutečnost, že je stavba členěna na tři části oddělené uzamykatelnými dveřmi. I stavby rozhleden jsou mnohdy uzamykatelné, přestože slouží veřejnosti. Ke stavbě podle stěžovatele nebyla zhotovena ani "elektrická přípojka (ve smyslu stavebního práva)", opačný závěr je v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Závěrem stěžovatel poukazuje na to, že záměr vybudovat stavbu stavebnímu úřadu oznámil dne 1. 6. 2023 a oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby mu bylo doručeno až 22. 11. 2023. Stavbu tedy uskutečnil na základě legitimního očekávání, že k tomu nepotřebuje rozhodnutí či souhlas.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
8. Správní soudy se zabývaly výkladem § 79 odst. 2 písm. r) stavebního zákona, podle něhož rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují "přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m2 zastavěné plochy a do 4 m výšky". Z ústavních mezí nijak nevybočuje jejich závěr, že stavba nejenže musí splňovat výslovně zakotvený limit zastavěné plochy a maximální výšky, ale musí též splňovat charakteristiky veřejně přístupného přístřešku. Naopak výklad stěžovatele je neudržitelný. Znamenal by totiž, že jakákoliv stavba do 40 m2 zastavěné plochy a do 4 m výšky, která může sloužit jako přístřešek (tj. má střechu), nevyžaduje územní rozhodnutí či souhlas ani stavební povolení či ohlášení. Kdyby ale zákonodárce zamýšlel takto širokou skupinu staveb zahrnout do volného režimu, v odkazovaném ustanovení by nezakotvil, že musí jít o "veřejně přístupné přístřešky", a místo toho by užil obecnějšího označení "stavby".
9. Žádnou vadou ústavněprávní intenzity není zatížen ani závěr, že uzavřená stavba tvořená třemi částmi, které jsou od venkovního prostoru oddělené uzamykatelnými dveřmi, není veřejně přístupným přístřeškem. Nepřiléhavá je stěžovatelova argumentace, že například rozhledny mohou být uzamykatelné, ale přesto slouží veřejnosti. Zákonodárce totiž výslovně vyžaduje, aby byl přístřešek "veřejně přístupný", což uzamykatelná stavba členěná na tři části nesplňuje.
10. Závěr, že do stavby je přivedena elektřina a že ve stavbě jsou stropní světla a elektrické zásuvky, pak byl již jen dalším faktorem potvrzujícím, že nejde o veřejně přístupný přístřešek. Že je stavba připojena na elektrickou síť a obsahuje stropní světla a elektrické zásuvky, přitom stěžovatel nezpochybnil. Namítá pouze, že stavba nebyla připojena "elektrickou přípojkou (ve smyslu stavebního práva)". Otázka, jak byla stavba připojena k elektrické síti, ovšem nebyla v posuzované věci podstatná, proto ani případný chybný či nepřesný závěr o způsobu připojení stavby k elektrické síti by nezakládal neústavnost napadených rozhodnutí. Jak totiž již bylo uvedeno, obstojí klíčový závěr, že stavba není veřejně přístupným přístřeškem již proto, že je tvořena třemi uzamykatelnými prostorami.
11. Důvodná není ani námitka, že stěžovateli vzniklo legitimní očekávání, že stavbu může realizovat ve volném režimu. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí toliko to, že záměr stavbu vybudovat oznámil stavebnímu úřadu a že první reakce ze strany stavebního úřadu bylo až oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby, doručené přibližně půl roku poté. Skutečnost, že stavební úřad nereaguje na oznámení, ovšem sama o sobě nemůže založit legitimní očekávání, že stavební záměr lze provést v tzv. volném režimu bez jakéhokoliv rozhodnutí či souhlasu.
12. Ústavní soud nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti. Tento akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu