Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Swiss Forfait s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, zastoupené Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017 č. j. 1 Afs 30/2017-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Finanční úřad pro hlavní město Prahu jako správce daně rozhodnutím ze dne 4. 9. 2013 č. j. 415452/13/4000-17202-205396 snížil nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) vykázaný v daňovém přiznání žalobkyně za období říjen 2012 ve výši 488 704 Kč na částku 0 Kč, a zvýšil daňovou povinnost z částky 0 Kč na částku 491 732 Kč. Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 31 (dále jen "žalovaný") rozhodnutím ze dne 4. 7. 2014 č. j. 17346/14/5000-14303-702642 změnilo rozhodnutí správce daně tak, že daňovou povinnost snížilo z částky 491 732 Kč na částku 1 514 Kč, avšak snížení nadměrného odpočtu z částky 488 704 Kč na 0 Kč ponechalo v platnosti.
Dne 29. 11. 2016 rozsudkem č. j. 11 Af 48/2014-52 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2014 č. j. 17346/14/5000-14303-702642 jako nedůvodnou zamítl, neboť se plně ztotožnil s posouzením věci žalovaným.
Dne 24. 8. 2017 rozsudkem č. j. 1 Afs 30/2017-30 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku správního soudu ze dne 29. 11. 2016 č. j. 11 Af 48/2014-52 zamítl (výrok I) jako nedůvodnou.
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu je v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládá. Z toho důvodu postačí na jeho obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo tímto rozhodnutím řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. února 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu