Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti S. M, zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem Pouchovská 1255/109B, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 2. srpna 2016 č. j. 23 Co 200/2016-377, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Okresního soudu v Pardubicích, 2) Magistrátu města Pardubice a 3) Ing. Martina Mojžíše, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Matkou nezletilých dětí je stěžovatelka, otcem je M. M.
Řízení bylo zahájeno na návrh matky, která navrhla, aby obě nezletilé děti byly svěřeny do její výlučné péče. Matka tvrdila, že nezl. K. si přeje být svěřena do výlučné péče matky a obě děti do budoucna střídavou péči odmítají.
Okresní soud konstatoval, že obě děti byly svěřeny do střídavé péče rodičů na základě soudem schválené dohody. Okresní soud nechal vypracovat znalecký posudek, v němž znalec z oboru pedopsychologie konstatoval kladný vztah obou dětí ke svým rodičům, pro nezl. K. je významnější vztah k matce, přičemž podle závěrů znalce je tento postoj nepřímo ovlivňován matkou a nedostatky na straně otce, přičemž nezl. K. má pocit, že otec na ni nemá dost času a jím proklamovaný vztah k dětem není v reálných podmínkách vždy naplňován.
Okresní soud s ohledem na výsledky dokazování uzavřel, že v projednávané věci jsou dány předpoklady uvedené v ustanovení § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy došlo ke kvalifikované změně poměrů, neboť bylo prokázáno, že zejména nezl. K. dlouhodobě vyjadřuje nespokojenost s nastaveným systémem střídavé péče, přičemž tento její postoj není způsoben jen nepřímým negativním ovlivňováním ze strany matky, ale rovněž chybami otce. Znalec nedoporučil rozdělení obou sourozenců. Okresní soud konstatoval přetrvávající rodičovský konflikt, neschopnost dohody a kompromisu, které mohou do budoucna poškodit psychický vývoj dětí při formování modelů partnerského a rodičovského chování.
S přihlédnutím k přání především nezl. K. proto okresní soud změnil stávající střídavou péči tak, že nezletilé děti budou osmnáct dnů u matky a deset dnů u otce.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh matky na změnu péče a výživy nezletilé K. a J. zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II., III. a IV.).
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně poté, co doplnil dokazování ke zjištění aktuálních poměrů a v rozporu se závěry soudu prvního stupně konstatoval, že nezjistil takovou změnu poměrů, která by odůvodňovala změnu péče o nezletilé děti. V této souvislosti poukázal na nesprávně vyhodnocené důkazy - závěry znaleckého posudku, v němž znalec uvedl, že obě nezletilé děti si nejsou zatím schopné samostatně vytvořit neovlivněný názor v projednávané věci. Z tohoto důvodu soud neprovedl ani jejich výslech. Podle názoru odvolacího soudu není důvod zasahovat do jinak fungující střídavé péče, v jejímž rámci obě nezletilé děti prospívají, přičemž nebylo prokázáno, že by je jakýmkoli způsobem zatěžovala. Pokud nezl. K. projevuje přání být ve větším kontaktu se svou matkou, odvolací soud jí "doporučil" možnost návštěv matky i v průběhu jejího pobytu v péči otce s tím, že takové kontakty jsou realizovatelné pro relativní blízkost bydlišť obou jejich rodičů.
Jestliže si prý obě nezletilé děti v období více jak dvou a půl roku vyzkoušely model střídavé péče a zjistily, že jim nevyhovuje, nemůže jim prý soud autoritativním způsobem vnucovat přání jednoho rodiče ohledně jím zvoleného modelu výchovy.
Po zvážení obsahu napadeného rozsudku a námitek stěžovatelky o údajné protiústavnosti jak samého odvolacího řízení, tak i napadeného rozsudku odvolacího soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V projednávané věci bylo nepochybně prokázáno, že obě nezletilé děti byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů na základě soudem schválené dohody. Model výchovy shodně odsouhlasený oběma rodiči byl realizován až na podzim roku 2013.
Ústavní soud v návaznosti na tvrzení stěžovatelky, že odvolací soud porušil ústavně zaručená práva její i obou nezletilých dětí, jestliže nerespektoval jejich přání uvádí, že v tomto ohledu vždy považuje za zásadní, jestli byl v průběhu řízení zjištěn názor nezletilého dítěte ve věci, neboť ústavní pořádek ve shodě s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte mu zaručuje právo, aby mohlo v řízení projevit své stanovisko k otázkám, které se ho bezprostředně dotýkají (srovnej usnesení ze dne 30. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 2661/10 resp. nález ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 3007/09 , N 172/58 SbNU 503, usnesení ze dne 19. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 , dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že výslech nezletilých dětí soudem je dosti stresující zážitek, a pokud lze vůli dítěte zjistiti jinak, je vhodné je této zkušenosti ušetřit (usnesení ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. IV. ÚS 528/15 ).
V projednávané věci bylo zjišťováno stanovisko, resp. přání dětí v souvislosti s návrhem stěžovatelky jednak v rámci znaleckého zkoumání a dále rovněž jmenovaným opatrovníkem - Magistrátem města Pardubice. Právě opatrovník ve svých zprávách uvedl, že nezl. K. má určité výhrady ke svému pobytu u otce v tom smyslu, že otec má na ně méně času, přeje si, aby bydlela u matky, i když s otcem a s jeho druhou ženou vychází dobře. Nezl. J. chtěl zachovat stávající výchovný model, neboť mu vyhovují aktivity, které provozuje s otcem a "spravedlivě" rozdělený čas mezi oba rodiče, kteří je mají ve střídavé péči, považuje za správný.
Na druhé straně však nechtěl být oddělen od své sestry, která by mu velmi chyběla. Z takto shrnutých vyjádření lze nepochybně dovodit, jak konstatoval i odvolací soud, že je to nezl. K., která by měla zájem více pobývat u matky, než u otce. Za situace, v níž znalec konstatoval, že byť je psychický vývoj dětí na uspokojivé úrovni, možnost vytvořit si na věc vlastní a neovlivněný názor je výrazně omezena, nelze tedy hovořit o výhradním přání nezl. K., které by mělo být hlavním vodítkem při rozhodování soudu o návrhu na změnu výchovy nezletilých dětí.
Stěžovatelka tvrdí nesprávnost hodnocení závěrů znaleckého posudku odvolacím soudem, které považuje za "překroucené", aniž však sama uvádí, v čem, mimo přání nezl. K."více pobývat u matky", resp. být v její péči a k otci se vracet jen na víkend, jsou tyto závěry interpretovány odvolacím soudem v odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně či odchylně. Ústavní soud v postupu a v závěrech odvolacího soudu neshledal žádné ústavněprávní závady. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. listopadu 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu Ústavního soudu