Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu Bohuslava Svobody, zastoupeného Mgr. Evou Decroix, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, č. j. 7 Tdo 773/2018-26, za účasti Nejvyššího soudu, takto: Návrh se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 9 T 82/2017-161, uložil obžalované povinnost vydat poškozenému (navrhovateli) bezdůvodné obohacení ve výši 193 250 Kč; její odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2018, sp. zn. 61 To 2/2018 zamítl. K dovolání odsouzené rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že výrok o vydání bezdůvodného obohacení zrušil a odkázal navrhovatele na řízení ve věcech občanskoprávních.
V projednávané věci byla pachatelka trestného činu odsouzena pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, jehož se dopustila tím, že poskytla svůj bankovní účet, na který byly protiprávně převedeny prostředky z účtu navrhovatele. Pachatelka peníze vyzvedla a předala je dál, nebyla však uznána vinnou, že peníze z účtu navrhovatele odčerpala, nemohla se tedy bezdůvodně obohatit a navrhovateli nemohl vůči ní předmětný nárok vzniknout.
Navrhovatel namítá, že soud prvního stupně posoudil nárok poškozeného nesprávně jako požadavek na vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv jako nárok na náhradu škody, na což reagoval Nejvyšší soud a rozhodl i s přihlédnutím k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. S tímto vyjádřením však nebyl navrhovatel seznámen a nebyl ani poučen o možné změně právní kvalifikace - Nejvyšší soud tak měl zasáhnout do práva navrhovatele na spravedlivý proces.
Trestní řízení je zákonem upravený postup stíhání a potrestání pachatele trestného činu, který je veden jako "spor" mezi státem a pachatelem; nároky dalších osob (poškozených) proti pachateli jsou řešeny v přidruženém řízení a jejich vyřešení není hlavním úkolem trestního soudu. Poškozený tak může uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 a násl. trestního řádu). Nezbytným předpokladem přitom je, aby podal návrh, z něhož musí být patrné čeho a z jakého důvodu se domáhá. Úkolem soudu není kvalifikovat nároky poškozeného, ale ověřit, je-li nárok oprávněný a důvodný. Trestní řád tak sice umožňuje poškozenému domáhat se svých nároků přímo v probíhajícím trestním řízení, avšak nevyužitím této možnosti není poškozený připraven o možnost učinit tak v samostatném - občanskoprávním řízení, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto nároky jsou upraveny právě v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud přezkoumává především věci pravomocně skončené, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem - s využitím zákonných procesních prostředků pro to které řízení. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který má subsidiární charakter, a nastupuje teprve poté, kdy zákonem předvídané procesní nástroje selhaly; do té doby je ústavní stížnost nepřípustná a řízení před Ústavním soudem nemůže být zahájeno, nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Neexistuje-li výrok soudu o nároku poškozeného (zrušil-li Nejvyšší soud v řízení o dovolání výrok o takovém nároku a odkázal jej na jiné - specializované řízení), není navrhovatel zbaven možnosti domáhat se svého nároku (práva na soudní ochranu) a může vyčerpat řadu procesních nástrojů, které zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Protože stížnost byla v tomto případě podána předčasně, Ústavní soud ji podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2018
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj