Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Nováka a Jolany Novákové, zastoupených Mgr. Michalou Tůmovou, advokátkou, sídlem Purkyňova 3091/97c, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2025 č. j. 15 Co 209/2025-392 za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ODcz brno, s.r.o., sídlem Panská 393/6, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se domáhají žalobou podanou již v roce 2020 k Městskému soudu v Brně, aby soud uložil vedlejší účastnici povinnost zdržet se imisí ve formě hluku a světla pocházejících z její nemovitosti, ve které je provozována restaurace. V řízení podali stěžovatelé v červenci 2024 návrh na nařízení předběžného opatření domáhající se téhož jako žaloba. Městský soud napoprvé tento návrh zamítl, jelikož se předběžným opatřením nelze domáhat uložení totožné povinnosti požadované žalobou, Krajský soud v Brně toto usnesení zrušil.
2. Napodruhé městský soud v červenci 2025 návrhu vyhověl a předběžné opatření nařídil. Jeho rozhodnutí krajský soud napadeným usnesením změnil tak, že se návrh na nařízení předběžného opatření zamítá. Uvedl, že se usnesení městského soudu pohybuje na hranici přezkoumatelnosti. Městský soud totiž do odůvodnění pouze opsal návrh stěžovatelů, citoval zákonná ustanovení a pak stručně uvedl, že podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou splněny. Krajský soud nicméně usnesení městského soudu znovu nezrušil, jelikož již jednou zrušeno bylo a návrh na nařízení předběžného opatření pochází z července 2024.
Proto krajský soud návrh posoudil sám. Aby mohlo být předběžné opatření nařízeno, musí být prokázáno, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků řízení, tedy že současný stav tvrzeného obtěžování hlukem je neudržitelný a vyžaduje rychlé řešení. Takovým stavem by mohly být např. vážné zdravotní potíže nebo jiné zásadní následky. Žádné takové závažné následky však stěžovatelé netvrdí. Tvrdí pouze, že hlukové imise ruší je a jejich nájemce ve dne i v noci v běžných činnostech a ve spánku. Žádné závažné následky neprokazují ani předložené důkazy.
Již proto měl být návrh zamítnut.
3. Dále není podle krajského soudu osvědčeno, že by provoz podniku v nemovitosti vedlejší účastnice produkoval imise hluku nepřiměřené místním poměrům. Z předloženého videozáznamu plyne, že se v nemovitosti konají hudební akce, které lze slyšet přes ulici v domě stěžovatelů, neplyne z něj ale, jakého stupně hluku bylo dosahováno. Není ani zřejmé, kdy byl tento záznam pořízen. I kdyby byl pořízen v lednu a červnu 2024, jak stěžovatelé tvrdí, není osvědčeno, že k imisím dochází i v současnosti. Pro nařízení předběžného opatření je rozhodující stav v době jeho nařízení. Z přiložených printscreenů se sice jeví, že provozovatel restaurace pořádáním hudebních akcí porušuje správní předpisy (podmínky kolaudačního rozhodnutí), to však není v tomto občanskoprávním řízení rozhodné. Relevantní není ani předložený protokol o měření hluku, jednak kvůli době svého pořízení (rok 2005), jednak kvůli tomu, že se týká měření hluku způsobeného pouze vzduchotechnikou a výtahem v restauraci.
4. Usnesení krajského soudu napadají stěžovatelé ústavní stížností ze dvou důvodů. Zaprvé, krajský soud zasáhl do jejich práva na respektování soukromého života a obydlí tím, že nepřípustně omezuje předběžná opatření jen na případy akutního ohrožení zdraví. Ochrana před hlukem má být poskytnuta již při jeho nadměrnosti, jelikož narušuje ústavně chráněné pokojné užívání pohodlí domova (nález ze dne 23. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 818/24
). Před protiprávními imisemi měly stěžovatele chránit již správní orgány, ty jsou ale nečinné a krajský soud nepřijatelně považuje porušování kolaudačního rozhodnutí a hygienických předpisů za bezvýznamné. Hlukové limity stanovené veřejným právem mají chránit zdraví. Zadruhé, krajský soud hodnocením důkazů porušil právo na soudní ochranu, jeho skutkové závěry jsou v extrémním rozporu s důkazy. Z protokolu o měření hluku plyne, že při maximálním výkonu povolené hudební aparatury pro podkresovou hudbu (která podle protokolu nebyla při měření zaznamenatelná) a za současného běhu vzduchotechniky dosahuje hluk z provozu restaurace 42,2 dB. Videozáznam pořízený stěžovateli prokazuje, že hudba z restaurace přehlušuje vzduchotechniku, je tedy ještě hlasitější. V nočních hodinách je tak jistě překročen limit 40 dB. Krajský soud ani nijak neodůvodnil své pochybnosti o původu videozáznamů.
5. Na úvod posouzení ústavní stížnosti je třeba vymezit přezkumný rámec, ve kterém se Ústavní soud pohybuje, je-li napadeno rozhodnutí o předběžném opatření. Tato rozhodnutí podrobuje Ústavní soud tzv. omezenému testu ústavnosti. Zkoumá, zda má rozhodnutí zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Nemůže však hodnotit, zda podmínky pro vydání předběžného opatření byly splněny, to je úkol obecných soudů (např. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
nebo ze dne 23. 8. 2021
sp. zn. II. ÚS 1440/21
, bod 23). Z argumentace stěžovatelů je zřejmé, že je třeba blíže se zabývat pouze otázkou svévole, tu však Ústavní soud v napadeném usnesení neshledal.
6. Jde-li o potřebu zatímně upravit poměry účastníků předběžným opatřením, krajský soud uvedl, že tuto ochranu lze poskytnout, jen je-li ohrožování hlukem neudržitelné, např. při vzniku vážných zdravotních potíží nebo jiných zásadních následků. Stěžovatelé ale tvrdí rušení při běžných činnostech, jako výkon práce, odpočinek nebo spánek, již proto nemůže být jejich návrh podle krajského soudu úspěšný (viz bod 18 napadeného usnesení). Takovýto závěr krajského soudu je vskutku ústavně problematický.
7. Potřeba zatímní úpravy poměrů předběžným opatřením obecně závisí na okolnostech konkrétního případu. Nadměrný hluk je jednou z možných imisí, které při vyšší intenzitě narušují pokojné užívání obydlí spadající pod ochranu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (např. rozsudek ESLP ze dne 2. 11. 2006 Giacomelli proti Itálii, č. 59909/00, § 76). Chráněno není jen užívání obydlí jako takové, ale i jeho kvalita, tedy užívání klidné (rozsudky ESLP ze dne 16. 11. 2004, Moreno Gómez proti Španělsku, č. 4143/02, § 53, ve kterém šlo rovněž o rušení hlukem z okolních podniků, nebo ze dne 8. 7. 2003 Hatton a ostatní proti Spojenému království, č. 36022/97, § 96). Rušení imisemi může zasahovat do tohoto základního práva, i když není ohroženo lidské zdraví (stěžovateli citovaný nález I. ÚS 818/24
, bod 33).
8. Není tak vyloučeno, aby intenzivní hluk zasahoval do práva na klidné užívání obydlí chráněného čl. 8 Úmluvy i při rušení v běžných činnostech, odpočinku a spánku, tj. v případech, které krajský soud z ochrany předběžným opatřením bez podrobnějšího odůvodnění plošně vyloučil.
9. Napadené usnesení přesto v ústavním přezkumu obstojí. Zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření totiž krajský soud neodůvodnil jen chybějící potřebou zatímně upravit poměry (kde napadené rozhodnutí naráží na zmíněné ústavní limity), ale v navazujícím kroku dále tím, že předložené důkazy nesvědčí o nepřiměřenosti namítaného hluku. Tyto navazující úvahy nepovažuje Ústavní soud za projev svévole. Předložené důkazy, zejména videozáznamy ve spojitosti s více než 20 let starým protokolem o měření hluku vzduchotechniky a výtahu, neosvědčují, jaké hlukové hladiny provoz restaurace v současnosti dosahuje, ani to, že by hluk dosahoval hodnot nepřiměřených místním poměrům (jak předpovídá § 1013 odst. 1 občanského zákoníku), tj. poměrům centra velkého města (blíže viz bod 21 napadeného usnesení).
10. Z popsaných důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu