Ústavní soud Usnesení ústavní

IV.ÚS 3686/17

ze dne 2018-02-13
ECLI:CZ:US:2018:4.US.3686.17.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti TAAR s. r. o. se sídlem Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 4 Afs 141/2017-62, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 11. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 3, čl. 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku svévolného a nesprávného postupu Nejvyššího správního soudu, jehož právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, jakož i s po mnoho desítek let zavedenou praxí v tabákovém průmyslu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen "celní úřad") rozhodnutím ze dne 23. 7. 2014 č. j. 42564-9/2014-520000-11 doměřil clo ve výši celkem 48 669 Kč v důsledku zjištění nesprávného sazebního zařazení zboží (tabáku) propuštěného do celního režimu volného oběhu rozhodnutím v celním řízení ze dne 12. 5. 2014 č. j. MRN 14Z520000166IGAK5, které bylo vydáno na podkladě elektronického celního prohlášení ze dne 12. 5. 2014 č. j. MRN 14 CZ520000166IGAK5 podle § 264 odst. 1 celního zákona a § 220 odst. 1 celního kodexu. Celní úřad současně předepsal stěžovateli z dodatečně doměřené částky cla podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu penále ve výši 20 %, tj. 9 735 Kč. Generální ředitelství cel (dále jen "vedlejší účastník") rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015 č. j. 28301-8/2015-900000-304.2 rozhodnutí celního úřadu potvrdilo.

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 31. 1. 2017 č. j. 10 Af 45/2015-82 zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastník napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2017 č. j. 4 Afs 34/2017-57 tento rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 14. 6. 2017 č. j. 10 Af 45/2015-173 krajský soud opětovně zrušil rozhodnutí vedlejšího účastníka a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastník napadl i druhý rozsudek krajského soudu kasační stížností a Nejvyšší správní soud jej v záhlaví citovaným rozhodnutím opětovně podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Předtím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2018

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj