Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem, sídlem Anenská 58/26, Brno, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2025 č. j. 13 Co 320/2025-684, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezletilé Z. M. a Z. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroku II v záhlaví označeného rozhodnutí (ostatní výroky nejsou pro stávající řízení rozhodné a Ústavní soud je proto pomíjí). Má za to, že Krajský soud v Ostravě svým postupem porušil jeho základní práva zaručená čl. 32 odst. 4 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň namítá porušení základních práv první vedlejší účastnice (dále jen "dcera") zaručených čl. 32 odst. 1 a čl. 33 odst. 3 Listiny a čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel také navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, přiložených rozhodnutí obecných soudů a dalších podkladů, stěžovateli a druhé vedlejší účastnici (dále jen "matka") se v roce XXXX narodila dcera. Po rozchodu se rodiče přeli o druh péče a rozsah styku, uspořádání komplikovalo odstěhování matky na rodné Slovensko. Krajský soud v roce 2023 (aktuální ústavní stížností nenapadeným) rozsudkem svěřil dceru do rovnocenné střídavé péče rodičů v týdenních intervalech, bydlištěm dcery krajský soud určil bydliště otce v R. a matky v P. Dcera měla od září 2025 nastoupit do první třídy základní školy. Otec upřednostňoval docházku do základní školy v R. a trval na změně styku tak, aby dcera chodila výlučně do této školy. Matka požadovala zachování týdenního střídání s tím, že by dcera navštěvovala při pobytu u otce i matky vždy místní základní školu. Rodiče nebyli schopni dosáhnout dohody.
3. Stěžovatel proto podal u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí návrh na změnu péče o dceru a nahrazení souhlasu matky s přihláškou dcery do základní školy v R. Zároveň se domáhal předběžného opatření, kterým by do rozhodnutí ve věci samé okresní soud souhlasil s nástupem dcery k docházce v R. a upravil péči v rozsahu umožňujícím dceřinu souvislou školní docházku. Okresní soud mu vyhověl, prozatímně nahradil souhlas matky s plněním školní docházky v R. a upravil styk matky s dcerou na každý druhý víkend. V odůvodnění odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle které lze střídavou péči realizovat i na velkou vzdálenost mezi bydlišti rodičů, vyloučeno není ani navštěvování dvou školských zařízení. V řízení nicméně musí být jednoznačně prokázáno, že tento stav je v nejlepším zájmu dítěte. Takový závěr ale v dosavadním řízení z důvodu absence dokazování osvědčen nebyl, okresní soud se naopak domníval, že by absolvování první třídy ve dvou školách naplňovalo znaky pro dceru nežádoucího experimentu. Ze dvou nabízených možností upřednostnil základní školu v R., protože dcera pobývala větší část života v České republice a tuto variantu doporučil také opatrovník. Změna rozsahu styku navazuje na volbu školy a umožňuje dceři souvislou docházku.
4. Napadeným usnesením krajský soud prvostupňové rozhodnutí změnil a návrhy otce na předběžná opatření zamítl. Odvolací soud poukázal na ve spise doložený kladný vztah dcery k oběma rodičům a její velmi dobrou adaptaci na střídavou péči, mj. po celou dobu střídavé péče navštěvovala mateřské školy v obou státech. Dcera se v rozhovoru v srpnu 2025 sama zmínila o svém chystaném nástupu do dvou základních škol a vyjádřila přesvědčení, že jej zvládne. Byť krajský soud uznal vyšší náročnost průběhu povinné docházky ve dvou zařízeních, domníval se, že za daných podmínek nejde o stav dceru přehnaně zatěžující a vyžadující zásah formou předběžného opatření. Naopak výrazné zkrácení času tráveného s matkou může mít na psychiku dcery daleko nepříznivější dopad.
5. Stěžovatel s napadeným rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí. Současné navštěvování první třídy v základních školách v České republice a na Slovensku označuje za experiment, jenž není v nejlepším zájmu dcery. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022
sp. zn. III. ÚS 928/22
žádající dostatečné prokázání prospěšnosti začlenění dítěte do dvou školských kolektivů. Tento požadavek nebyl v řízení naplněn. Skutečnost je přesně opačná, zmiňuje například, že po nástupu dcery na základní školu v P. v prosinci 2025 nemá o jejím studiu dostatek informací. Zdůrazňuje, že odvolací soud nespravedlivě posvětil postup matky, která se v rozporu se zájmy dcery odstěhovala v minulosti na Slovensko a nečinila žádné kroky, aby dcera nemusela začít navštěvovat školu ve dvou státech.
6. Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
7. Předmětem přezkoumávaného řízení bylo posouzení návrhů na vydání předběžného opatření ve sporu rodičů o péči o nezletilé dítě. Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí v rodinněprávních věcech obecně zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Zvláště pak zdrženlivý přístup Ústavní soud zastává při přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních. Přestože mohou zasáhnout do práv a povinností účastníků, nečiní tak konečným způsobem a ani jimi není (resp. nemá být) předjímán výsledek řízení ve věci samé. Proto Ústavní soud ruší taková rozhodnutí pouze výjimečně, typicky pokud jde o akty svévole či libovůle, potažmo jinak excesivně zasahující do základních práv účastníků (tzv. omezený test ústavnosti, srov. např. nález ze dne 8. 10. 2024
sp. zn. III. ÚS 1858/24
, body 18 - 19).
8. V nyní posuzované věci zároveň nelze přehlédnout, že stěžovatelova argumentace směřuje zejména k porušení základních práv jeho dcery. Ta nicméně postavení stěžovatelky nemá. Jejím zástupcem pro řízení před obecnými soudy je jmenovaný kolizní opatrovník (nikoliv stěžovatel), a jedině ten by mohl v řízení před Ústavním soudem účinně hájit její zájmy, které ostatně mohou být ve střetu se zájmy rodičů (srov. nález ze dne 9. 1. 2018
sp. zn. IV. ÚS 3749/17
). Případné porušení práv dcery se ve sféře základních práv stěžovatele může projevit jen zprostředkovaně a intenzita zjištěného pochybení by musela být o to vyšší, aby právní sféru stěžovatele zasáhla (srov. nález ze dne 19. 12. 2017
sp. zn. II. ÚS 1931/17
). Stručně shrnuto, v projednávaném případě existují hned tři důvody pro zdrženlivost přístupu Ústavního soudu.
9. Ústavní soud tak posoudil, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole či libovůle (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). První dvě podmínky jsou splněny. Rozhodnutí krajského soudu nelze ani považovat za svévolné či zjevně excesivní. Ústavní soud nemůže suplovat obecné soudy v řízení týkajícím se "pouze" předběžného opatření. Ústavní soud v této věci v dohledné době očekává rozhodnutí meritorní, kde se obecné soudy vypořádají i s modelem školní docházky. Ostatně krajský soud v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že okresní soud v běžícím řízení ve věci samé bude moci důkladně prokázat a vyhodnotit (i na základě poznatků a zkušeností již nabytých při realizaci režimu dvou škol), nakolik je model paralelní školní docházky pro dceru vhodný, případně kterou ze základních škol upřednostnit jako výhradní.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a ústavní stížnost proto odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu nebyl dán důvod pro samostatné rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu