Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Jany Jelínkové, právně zastoupené advokátem JUDr. Josefem Klofáčem, Sokolská 270, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013 č. j. 29 Co 550/2013-405, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumal, z úhlu pohledu tvrzeného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, přičemž dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva porušena nebyla. V podrobnostech lze zcela odkázat na právní závěry uvedené v rozhodnutí odvolacího případně i nalézacího soudu.
Závěr stěžovatelky o tom, že současně se zánikem funkce opatrovníka dochází k zániku opatrovníkem vystavené plné moci, na jejímž základě poskytuje advokát opatrované právní služby, je zcela zavádějící a účelové tvrzení. I kdyby tomu tak bylo, je povinností advokáta postupovat ve věci tak, aby nedošlo k ohrožení či dokonce narušení zájmů klienta, jak se tomu stalo v předmětném případě. Měl-li advokát za to, že práva klientky ochrání v dané věci nejlíp tak, že podá odvolání, měl tak učinit, a to bez ohledu na to, že se subjektivně domnívá, že v dané věci došlo zbavením opatrovníka funkce také k zániku jím učiněných právních úkonů.
Namítá-li stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93 , Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však zjištěno nebylo.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2014
Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu Ústavního soudu