Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Michaela Pokorného, zastoupeného JUDr. Taťjánou Petrovovou, advokátkou, sídlem Karasovská 832/5, Praha 6 - Dejvice, proti výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. března 2009 č. j. 7 C 173/2004-136, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a 1. Ing. Jaroslava Macka, 2. Zdeňky Mackové a 3. Marie Polákové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
2. Vedlejší účastníci se jako vlastníci domu domáhali po stěžovateli zaplacení částky 7 617 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného vyúčtování za služby za roky 1999 až 2002. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále "obvodní soud") napadeným rozsudkem žalobě co do částky 2 875,18 Kč vyhověl (výrok I.), ve zbytku (co do částky 4 027 Kč) žalobu zamítl.
3. Odvolání stěžovatele do výroku I. bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením obvodního soudu ze dne 18. 6. 2010 č. j. 7 C 173/2004-15, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze (dále "městský soud") ze dne 5. 12. 2024 č. j. 18 Co 436/2024-178.
4. O odvolání vedlejších účastníků rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 24. 9. 2025 č. j. 18 Co 476/2024, 18 Co 219/2025-216 tak, že řízení v části nároku (v rozsahu zpětvzetí žaloby) zastavil a ve zbytku potvrdil zamítavý výrok obvodního soudu.
5. Stěžovatel tvrdí, že jím napadený výrok obvodního soudu nesprávně stanovuje poplatek z prodlení (25 Kč denně namísto měsíčně), čím porušuje jeho ústavně zaručená práva.
6. K odmítnutí odvolání pro opožděnost stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že k podání opožděného odvolání došlo nejen tím, že mu rozhodnutí bylo soudem zasláno na adresu bývalého trvalého bydliště, ale i tím, že první vedlejší účastník účelově manipuloval s domovními poštovními schránkami nájemníků
7. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
8. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
9. Jak plyne ze samotných tvrzení stěžovatele, jím podané odvolání proti výroku I. obvodního soudu (který nyní napadá ústavní stížností) bylo dne 5. 12. 2024 odmítnuto pro opožděnost. Subsidiarita ústavní stížnosti je však založena na potřebě vyčerpání všech dostupných prostředků nápravy před tím, než se stěžovatel obrátí na Ústavní soud.
10. Věcnou správnost výroku I. rozsudku obvodního soudu tak mohl přezkoumat městský soud, pokud by se na něj stěžovatel včas obrátil. Teprve závěry městského soudu týkající se opožděnosti odvolání by mohly být z pohledu jejich ústavní konformity předmětem přezkumu před Ústavním soudem. Stěžovatel však rozhodnutí městského soudu ze dne 5. 12. 2024 č. j. 18 Co 436/2024-178, kterým bylo jeho odvolání odmítnuto pro opožděnost, ústavní stížností nenapadl. K jeho případné opožděnosti či přípustnosti ústavní stížnosti vůči němu se tak Ústavní soud nevyjadřuje.
11. K ústavní stížnosti je sice přiložen rozsudek městského soudu ze dne 24. 9. 2025 č. j. 18 Co 476/2024, 18 Co 219/2025-216, který nabyl právní moci 28. 10. 2025 a vykonatelnosti 1. 11. 2025, ovšem daný rozsudek není rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně těch práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), která měla být dotčena nyní napadeným výrokem I. rozsudku obvodního soudu. Tím byl rozsudek ze dne 5. 12. 2024 č. j. 18 Co 436/2024-178.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj