Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti RT TORAX, s. r. o., sídlem Rudná 2378/100, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. října 2025 č. j. 5 Cmo 124/2025-186, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ATS Real s.r.o., sídlem Tovačovského 92/2, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se na vedlejší účastnici domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 340 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze návrhu v celém rozsahu vyhověl rozsudkem ze dne 4. 6. 2025 č. j. 49 Cm 72/2023-130, který vedlejší účastnice napadla řádně a včas odvoláním v celém rozsahu.
3. Dne 12. 8. 2025 stěžovatelka navrhla, aby městský soud předběžným opatřením uložil vedlejší účastnici nenakládat s nemovitými věcmi. Návrh zdůvodnila tím, že se jedná o veškerý nemovitý majetek vedlejší účastnice, která vedla vkladové řízení o převodu na spřízněnou právnickou osobu a v současnosti vede řízení dotýkající se zástavního práva a zákazu zcizení předmětných nemovitostí.
4. Městský soud usnesením ze dne 13. 8. 2025 č. j. 49 Cm 72/2023-156 toto předběžné opatření nařídil, proti čemuž podala vedlejší účastnice odvolání.
5. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2025 č. j. 5 Cmo 124/2025-186 usnesení městského soudu změnil tak, že návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření zamítl. Důvodem zamítnutí bylo nezdůvodnění přiměřenosti předběžného opatření v návrhu stěžovatelky, resp. že stěžovatelka v návrhu neuvedla nic o tom, "zda k ochraně jejích práv je tak výrazné omezení žalované v dispozici s jejím majetkem skutečně nutné".
6. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost.
7. Stěžovatelka považuje hodnocení vrchního soudu za svévolné a uvádí, že zásadně nesouhlasí s tím, že by byla povinna v návrhu explicitně uvádět, z jakého důvodu považuje navržené omezení vedlejší účastnice za přiměřené. V důsledku excesivně formálního přístupu vrchního soudu má za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Ústavní soud rozhodnutí o předběžných opatřeních věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
10. Ústavní soud předně konstatuje, že napadené usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, má zákonný podklad a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem.
11. Stěžovatelka považuje hodnocení vrchního soudu za svévolné. K posouzení, zda rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo usnesení městského soudu změněno tak, že se návrh na vydání předběžného opatření zamítá, bylo projevem svévole či zda v řízení, z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo, či došlo k flagrantnímu porušení zásad ovládajících právo na soudní ochranu, Ústavní soud uvádí, že takové porušení neshledal.
12. Návrhem na předběžné opatření se stěžovatelka domáhala uložení zákazu nakládat s nemovitostmi o rozloze 12 893 m2, aniž by v návrhu uvedla, zda k ochraně jejích práv je tak výrazné omezení skutečně nutné, když žalobou je požadováno zaplacení částky 340 000 Kč s příslušenstvím. Vrchní soud vychází z usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004
sp. zn. II. ÚS 537/03
, ve kterém Ústavní soud uvádí, že je na stěžovatelce, aby osvědčila přiměřenost vlastního návrhu. Tato skutečnost vyplývá nejen z ustálené soudní judikatury, ale i z toho, že vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí soud o návrhu rozhodnout, nemůže provádět dokazování a vychází pouze ze skutečností tvrzených v návrhu, jež jsou v době jeho podání osvědčeny. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž vrchní soud tak učinil ústavně konformním způsobem, když v odůvodnění uvádí, že stěžovatelka neosvědčila přiměřenost svého návrhu.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu