Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. D. Š., a 2. nezletilého T. H., zastoupených JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2025 č. j. 19 Co 344/2025-429 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. listopadu 2025 sp. zn. 0 P 212/2024, 44 P a Nc 121/2024, 44 P a Nc 122/2024, 44 P a Nc 147/2024, ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. listopadu 2025 sp. zn. 0 P 212/2024, 44 P a Nc 121/2024, 44 P a Nc 122/2024, 44 P a Nc 147/2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a T. H., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 32, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé zároveň navrhují odklad vykonatelnosti výše uvedených rozhodnutí do rozhodnutí o ústavní stížnosti.
2. Stěžovatelka je matkou nezletilého. Jak zjistil Ústavní soud z napadených rozhodnutí, otec nezletilého (vedlejší účastník) a stěžovatelka mají nezletilého ve střídavé péči. Stěžovatelka si již v prosinci 2024 měla povšimnout u nezletilého "zabarvení v oblasti řitního otvoru", měl si stěžovat na bolest, přičemž obdobné projevy se podle stěžovatelky opakovaly, včetně výrazné modřiny. Stěžovatelka proto vyhledala lékařskou pomoc, nicméně v tu dobu o tom neinformovala soud (pouze OSPOD) a nepožadovala ani změnu předběžného opatření. Nebránila otci ve styku s nezletilým a sama navrhovala uzavření dohody o střídavé péči.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodoval výše uvedeným usnesením k návrhu kolizního opatrovníka ze dne 13. 11. 2025, který navrhoval nařízení předběžného opatření, kterým by byl nezletilý svěřen do péče stěžovatelky, a otci byla uložena povinnost tuto péči strpět do doby, než bude policií prověřeno oznámení o možném sexuálním zneužívání nezletilého otcem.
4. Dne 20. 11. 2025 obvodní soud rozhodl shora uvedeným usnesením tak, že nezletilý se předává do péče stěžovatelky, a to do doby přijetí nezletilého do Centra komplexní péče o děti a rodinu (Centrum KOMPAS), za účelem provedení diagnosticko-terapeutického pobytu (výrok I), že stěžovatelka je povinna do tří dnů od doručení tohoto usnesení kontaktovat organizaci Area Fausta s. r. o., a domluvit se na úvodní konzultaci za účelem následných asistovaných kontaktů nezletilého s otcem, přičemž stěžovatelka je povinna se na první konzultaci dostavit společně s nezletilým (výrok II), že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým asistovanou formou prostřednictvím organizace Area Fausta, a to až do nástupu nezletilého do Centra KOMPAS, že stěžovatelka je povinna zajistit účast nezletilého na těchto asistovaných stycích a nezletilého k nim připravit a že náklady za asistovaný styk je povinen organizaci Area Fausta hradit otec (výrok III), že stěžovatelka je povinna do nástupu nezletilého do Centra KOMPAS zajistit pravidelnou docházku nezletilého do mateřské školy, kam nezletilý doposud docházel (výrok IV), že oba rodiče jsou povinni kontaktovat Centrum KOMPAS za účelem domluvení termínu nástupu nezletilého za účelem provedení diagnosticko-terapeutického pobytu nezletilého (výrok V), že oba rodiče nezletilého jsou povinni zajistit nástup nezletilého do Centra komplexní a dlouhodobé péče o děti a rodinu (Centrum KOMPAS), a umožnit jeho pobyt v tomto zařízení po dobu 6 - 8 týdnů a že rodiče jsou povinni tento pobyt nezletilého v Centru KOMPAS strpět a spolupracovat s pracovníky zařízení při realizaci diagnosticko-terapeutického pobytu s tím, že soud ukládá rodičům povinnost poskytnout Centru KOMPAS veškeré potřebné informace a součinnost nezbytnou pro řádný průběh pobytu; rodiče jsou dále povinni strpět své vyšetření v Centru KOMPAS tak, aby mohla být realizovaná diagnostika a vypracovaná závěrečná zpráva z tohoto diagnosticko-terapeutického pobytu ve vztahu k rodičům i nezletilému (výrok VI), že otci se ukládá povinnost zajistit v souladu s instrukcemi Centra KOMPAS žádanku od pediatra tak, aby splňovala požadavky Centra s tím, že stěžovatelka je povinna poskytnout k tomu otci veškerou potřebnou součinnost (výrok VII), že od nástupu nezletilého do Centra KOMPAS bude nezletilý v péči stěžovatelky vždy každý sudý kalendářní týden od pondělí, a v péči otce vždy v každém lichém kalendářním týdnu od pondělí; péče o nezletilého bude realizovaná v prostředí Centra KOMPAS, kde se rodiče budou u nezletilého střídat, a to dle pokynů Centra KOMPAS (výrok VIII), že rodiče jsou povinni soud písemně informovat o termínu nástupu nezletilého do Centra KOMPAS (výrok IX) a že se tímto mění usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2024, kterým byla naposledy předběžným opatřením upravena péče o nezletilého (výrok X).
5. Obvodní soud vyšel ze všech dostupných podkladů, vyžádal si dokumenty od Policie ČR, získané v rámci prověřování podaného trestního oznámení stěžovatelky (zejména podání vysvětlení a přepis vytěžení nezletilého), dále vyšel z vyjádření otce i stěžovatelky, z vyjádření kolizního opatrovníka a ze zprávy městské části Praha 5. Kontaktoval ustanoveného znalce, Centrum KOMPAS a organizaci Area Fausta, s nimiž probíral možnosti těchto zařízení zapojit se do případu a jejich volné kapacity. Při rozhodování pak zohlednil i zprávu PhDr. Hrdličkové, audionahrávky zachycující komunikaci matky se svými dětmi, výpověď stěžovatelky před soudem i její chování v řízení, které mělo být obstrukční povahy.
6. Po zohlednění všech zjištění nařídil shora uvedené předběžné opatření, konstatoval, že již v průběhu předchozího řízení měl významné pochybnosti o rodičovských kompetencích obou rodičů. Uzavřel, že je zřejmé, že situace v rodině se velmi vyhrotila a zdravý a řádný vývoj nezletilého je ohrožen, neboť buď k nezletilým popisovanému chování otce dochází a nezletilý je ohrožen péčí otce, anebo nedochází, takže nezletilý je manipulován k takovým sdělením stěžovatelkou a v takovém případě je ohrožen její péčí, přičemž nemá za osvědčenou ani jednu variantu. Obvodní soud považoval za nutné v prvé řadě zajistit bezpečí nezletilého, proto v tuto chvíli bylo v nejlepším zájmu dítěte, aby byl předán do péče stěžovatelky, jejíž péče se prozatím jeví jako méně ohrožující, s tím, že otci ale i v takovém případě musí být umožněn alespoň asistovaný styk s nezletilým, a zohlednil zásadu presumpce neviny.
7. Proti usnesení podala stěžovatelka včasné odvolání, ve kterém navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Městský soud v Praze dne 10. 12. 2025 výše uvedeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil a ztotožnil se s argumentací a posouzením věci obvodním soudem.
9. Stěžovatelka podala proti výše uvedeným usnesením ústavní stížnost, se kterou spojila návrh na odklad vykonatelnosti. Považuje napadená usnesení za nepřiměřená, protože soudy nezvolily mírnější či vhodnější opatření a uložily povinnost nezletilého "svěřit diagnostickému ústavu", což považuje za vytržení z rodinného prostředí a trest za to, že nezletilý vypovídal o otcově jednání.
10. Hlavní nedostatek v přístupu soudů spočívá v tom, že učinily takový výklad zákona, který vede k porušení práv stěžovatelky i nezletilého, a bez relevantních podkladů rozhodly, že rodiče nemají výchovné schopnosti pro to, aby byl nezletilý v jejich péči, případně v péči jednoho z nich. Poukazuje na nízký věk nezletilého, kdy není vhodné jej od stěžovatelky separovat a umístit do cizího prostředí.
11. Dále namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu a přikročení k nejdrastičtějšímu opatření, tedy odloučení od stěžovatelky. Soudy nezjišťovaly předem stanovisko stěžovatelky k záměru umístit nezletilého do Centra KOMPAS, zcela se odchýlily od návrhu OSPOD a nedaly stěžovatelce možnost se vyjádřit.
12. Soudy rovněž jednaly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezy ze dne 2. 2. 2021
sp. zn. IV. ÚS 3200/20
a ze dne 29. 11. 2022
sp. zn. IV. ÚS 412/22
.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že v případě stěžovatelky byla ústavní stížnost podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
14. V případě nezletilého za něj podala ústavní stížnost stěžovatelka jako matka a zákonná zástupkyně. Mezi nezletilým a jeho matkou je však zjevná kolize zájmů. Stížnost směřuje proti rozhodnutím, které se týkají péče o nezletilého. Stěžovatelka proto nemohla v této věci vykonávat práva zákonného zástupce a podat za nezletilého ústavní stížnost. Zákon o Ústavním soudu též vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby. Ve vztahu k nezletilému proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení ze dne 2. 8. 2016
sp. zn. I. ÚS 1629/16
, body 8 a 9). V případě sporů o péči o dítě je však nejlepší zájem dítěte vždy zkoumán na základě argumentace jednoho z rodičů, který podal ústavní stížnost.
15. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu rozhodnutí obecných soudů v rodinněprávních věcech přistupuje velmi zdrženlivě a zasahuje do nich pouze v extrémních případech. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je navíc velmi zúžen v kombinaci s omezeným přezkumem předběžných opatření (včetně jejich změny či prodloužení) jako rozhodnutí zatímní povahy (srov. nález
sp. zn. IV. ÚS 3200/20
, body 20. a 21.).
16. Ústavní soud shledává potřebným na začátek vyvrátit domněnku stěžovatelky, že by jí soudy rozhodnutím odebraly nezletilého z péče a svěřily jej diagnostickému ústavu. Stěžovatelce zůstává nezletilý v péči do doby terapeuticko-diagnostického pobytu v Centru KOMPAS a poté opět přechází do střídavé péče, která probíhala dosud (jak je uvedeno ve výroku usnesení). Soudy zohlednily právě potřeby nezletilého a zachování jeho kontaktu s rodiči, proto zvolily terapeuticko-diagnostický pobyt, u kterého mohou být rodiče po celou dobu přítomni, nejedná se o žádnou formu ústavní či ochranné výchovy. Nadto se zabývaly i možnostmi přítomnosti matky spolu s novorozeným dítětem. Neobstojí tak ani argument o separaci nezletilého od stěžovatelky.
17. Obvodní soud zohlednil jednak konkrétní situaci rodičů i nezletilého, ale i změnu právní úpravy (vztahující se k terapeuticko-diagnostického pobytu). S obojím se v odůvodnění dostatečně vypořádal. I přes krátkou lhůtu pro rozhodnutí soud vyžádal veškeré dostupné dokumenty a zjišťoval relevantní možnosti řešení. Dostatečně se zabýval zájmem nezletilého a jeho bezpečností. Vyvažoval, která varianta se jeví jako nejvíce vhodná v souladu s nejlepším zájmem dítěte, v tak citlivé situaci jako je možné sexuální zneužívání nezletilého. V tomto postupu soudům nelze ničeho vytknout.
18. Nelze ani přisvědčit argumentům stěžovatelky, že by soudy nedostatečně zohlednily skutkový stav či nepracovaly s dostupnými variantami řešení. Byť stěžovatelka namítá, že soudy nezvažovaly mírnější a vhodnější opatření, sama nenavrhuje žádnou obdobnou variantu, kromě ponechání nezletilého v péči rodičů anebo jednoho z nich. To by však nevedlo ke zmírnění rizik ohrožujících nezletilého.
19. Zároveň nelze souhlasit s argumentem, že by soudy nezjišťovaly stanovisko stěžovatelky k pobytu nezletilého v Centru KOMPAS. Obvodní soud s ní komunikoval při účastnickém výslechu, u kterého ji mimo jiné i upozornil na obstrukční jednání pro snahu odročit jednání v den jeho konání pro vyšetření dětí na pohotovosti, přičemž z lékařské zprávy tato překážka nevyplývala.
20. Stěžovatelkou odkazovaná judikatura Ústavního soudu není přiléhavá. Jak již ostatně uvedl městský soud, v nálezu
sp. zn. IV. ÚS 3200/20
Ústavní soud vytýkal obecným soudům, že použily předběžné opatření podle § 76 o. s. ř., ačkoli byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření podle § 452 z. ř. s. Východiska tohoto rozhodnutí však byla v mezidobí překonána, neboť podle § 452 odst. 3 z. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025, ustanovení o trvání a prodlužování předběžného opatření podle § 452 z. ř. s. se použijí i na předběžné opatření podle občanského soudního řádu, jímž má být účastníku uloženo, aby odevzdal dítě do péče druhého z rodičů nebo do péče osoby dítěti příbuzné nebo blízké. Ze strany soudů tak nedošlo k obcházení kogentních ustanovení zákona.
21. Nález
sp. zn. IV. ÚS 412/22
se vztahuje k rozhodování o ústavní výchově podle § 924 občanského zákoníku. V této věci však soudy nenařídily ústavní výchovu nezletilého a už vůbec nedochází k separaci dítěte od obou rodičů, neboť terapeuticko-diagnostický pobyt má proběhnout za stálé přítomnosti rodičů. Obvodní soud tedy naopak zvolil cestu pro nezletilého maximálně šetrnou.
22. Protože Ústavní soud ve věci neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti bez zbytečného odkladu nebyl dán důvod pro samostatné rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu