Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV.ÚS 377/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů M. S., a JUDr.
V. V., zastoupenými JUDr.
V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 16 Ca 128/99-15 ze dne 2.6. 1999, spojené s návrhem na zrušení věty první v ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 30/1996 Sb., a části věty první ve slovech "která nebyla do 31.ledna 1993 nebo do 1.září 1993 oprávněnou osobou pouze" v ustanovení § 13 odst. 5 téhož zákona, takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Navrhovatelé podali dne 2.8.1999 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.6.1999 č.j. 16 Ca 128/99-15, jímž nebylo vyhověno jejich odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích ze dne 10.3.1999 zn. 72-232/99-8575 a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím Okresní úřad v Litoměřicích nevyhověl žádosti stěžovatelů o vydání nemovitostí v kat. úz. R., s odůvodněním, že stěžovatelé nesplňují podmínky ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě").
Krajský soud v Ústí nad Labem se v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil s argumentací správního orgánu. Navrhovatelé současně s ústavní stížností podali také návrh na zrušení dvou částí zákona o půdě specifikovaných ve znělce. Tyto části zákona o půdě brání stěžovatelům k úspěšnému uplatnění restitučního nároku, a to vymezením podmínek, za nichž se určitá osoba, které byl odňat majetek, stává oprávněnou osobou. Konkrétně jde o požadavek státního občanství. Navrhovatelé podali u Ústavního soudu jinou stížnost (vedenou pod sp. zn. I.ÚS 390/98 ), jejíž součástí byl také návrh na zrušení výše uvedených částí zákona o půdě.
O tomto návrhu rozhodl Ústavní soud ve věci Pl. ÚS 24/98 tak, že jej zamítl (nález publikovaný pod č. 234/1999 Sb.). Vzhledem k této skutečnosti je návrh na zrušení dvou částí zákona o půdě ve smyslu § 35 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný, neboť již o něm bylo rozhodnuto. IV.ÚS 377/99
Jestliže je argumentace navrhovatelů v části požadující zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích závislá na zrušení částí zákona o půdě, k němuž nedošlo, je ústavní stížnost třeba považovat za zjevně neopodstatněnou. Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně, 19.1.2000
JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu