Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu Ing. Jaromíra Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 č. j. 27 Cdo 2398/2017-213, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2016 č. j. 7 Cmo 226/2015-178 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 č. j. 42 Cm 86/2005-168, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 12. 2017 se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Navrhovatel přitom byl v souvislosti s jeho předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzýván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupeni advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání.
Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (např. sp. zn. IV. ÚS 109/14
,
,
,
I. ÚS 3557/13
,
,
III. ÚS 2371/10
,
IV. ÚS 29/08
,
IV. ÚS 3408/14
,
IV. ÚS 296/16
,
I. ÚS 3642/17
,
IV. ÚS 812/17
a další).
Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj