Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Statutární město Brno, Městská část Brno-sever, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem, sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2025 č. j. 23 Cdo 2102/2024-244, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ISS stavtrade s. r. o., sídlem Březinova 745/27a, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Vedlejší účastnice se po stěžovateli domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím jako nároku na vrácení peněžní jistoty, kterou složila u stěžovatele v rámci zjednodušeného podlimitního řízení na veřejnou zakázku s názvem "Rekonstrukce objektu Cejl 68 v Brně", podléhajícího režimu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 31. 1. 2019 (dále též jen "ZZVZ").
3. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2023 č. j. 70 Co 10/2021-199 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2020 č. j. 36 C 122/2019-123 a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
4. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí vyřešil dovolací otázky nesprávně a v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces, neboť se dopustil soudcovského dotváření práva založením nové zákonné povinnosti, kterou stěžovateli zákon neukládá.
5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
6. Ústavní stížnost není přípustná, neboť stěžovatel napadá kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu. Řízení před obecnými soudy tak pokračuje a není dosud pravomocně skončeno.
7. Ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 ). Zásadně nepřípustná je i ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí, neboť řízení se tímto rozhodnutím nekončí. Nejde tak o rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Místo toho se jím otevírá prostor k ochraně práv účastníků řízení v pokračujícím řízení.
8. Jsou-li ústavní stížností rozporovány "pouze" právní závěry obsažené v kasačním rozhodnutí, jež zavazuje soudy nižšího stupně v dalším řízení, pak lze účinné ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod dosáhnout zrušením toliko navazujících rozhodnutí obecných soudů s tím, že v případě kolize bude mít právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu přednost před právním názorem vysloveným v předchozím, byť formálně nezrušeném kasačním rozhodnutí (srov. např. nález ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 290/03 ).
9. Judikatura Ústavního soudu sice výjimečně umožňuje napadnout kasační rozhodnutí, ale pouze v případě, že jsou namítána taková pochybení, jejichž odstranění nelze docílit jinak než zrušením kasačního rozhodnutí (např. chybné posouzení včasnosti opravného prostředku). Zásadně však platí, že aby mohlo být ústavní stížností napadeno kasační rozhodnutí, musí být soudní řízení skončeno, přičemž stěžovatel musí vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně práva (srov. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3026/20 , bod 51.).
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj