Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Jenny Karina Ertl, zastoupené Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2025 č. j. 17 Co 123/2025-75 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. dubna 2025 č. j. 11 C 309/2023-59, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Sopockie Towarzystwo Ubezpieczeń, sídlem Hestii 1, 81-731 Sopot, Polská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka (jako poškozená z dopravní nehody) podala v roce 2018 žalobu na náhradu škody vůči pojišťovně, u níž byl pojištěn viník dopravní nehody. Okresní soud v Břeclavi rozhodl napadeným usnesením tak, že řízení ve věci přerušil do skončení řízení v trestní věci viníka dopravní nehody vedeného v Polsku. Krajský soud v Brně rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
3. Stěžovatelka tvrdí, že řízení nemělo být přerušeno a že krajský soud v podobných věcech nerozhoduje jednotně.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, resp. meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Ústavní soud přistupuje k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.
7. Usnesení o přerušení či nepřerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé. Není tak způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti srov. obdobně např. usnesení ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1953/20
či ze dne 7. 10. 2020
sp. zn. II. ÚS 2682/20
).
8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj