Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti obchodní společnosti Code P-MP-H Systems s. r. o., sídlem Korunní 2569/108, Praha 10 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Ing. Karlem Mockem, sídlem Nádražní 923/118, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. září 2024 č.j. 128 C 6/2024-31, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ELFETEX, spol. s r. o., sídlem Hřbitovní 1444/31a, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva") a Dodatkový protokol č. 1 k Úmluvě (bez specifikace napadeného článku protokolu).
2. Z ústavní stížnosti a doložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem pro uznání byla právní předchůdkyni stěžovatelky (žalované) uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici (žalobkyni) částku 6 454 576,76 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání. Usnesením okresního soudu ze dne 9. 10. 2024 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku, to jí však usnesením okresního soudu ze dne 24.
1. 2025 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2025 nebylo přiznáno. Odvolací řízení bylo usnesením okresního soudu ze dne 28. 5. 2025 zastaveno. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesením ze dne 1. 7. 2025 rozhodnutí změnil tak, že se odvolací řízení nezastavuje, neboť stěžovatelka nebyla k zaplacení soudního poplatku dodatečně vyzvána. Okresní soud opětovně usnesením ze dne 10. 7. 2025 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku. Poté, co soudní poplatek ve lhůtě zaplacen nebyl, okresní soud odvolací řízení zastavil.
Krajský soud usnesením ze dne 16. 9. 2025 č. j. 8 Co 184/2025-129 usnesení okresního soudu potvrdil.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, resp. meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
5. Stěžovatelka napadá rozhodnutí okresního soudu, který rozhodl rozsudkem pro uznání, a většinu své argumentace směřuje právě proti tomuto rozhodnutí, resp. podmínkám vydání rozsudku pro uznání. Touto její argumentací se však Ústavní soud nemůže zabývat, neboť se jí má nejprve zabývat odvolací soud. Teprve jeho věcné závěry pak mohou být předmět posouzení ze strany Ústavního soudu. Odvolací řízení však bylo zastaveno z formálních důvodů na straně stěžovatelky, tj. pro nezaplacení soudního poplatku, a odvolací soud proto argumenty stěžovatelky zatím věcně neposoudil.
6. Předmětem přezkumu před Ústavním soudem z pohledu jejich ústavní konformity musí být nejprve závěry krajského soudu týkající se důvodnosti zastavení odvolacího řízení, resp. důvodnosti neprominutí zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka napadá pouze rozhodnutí okresního soudu, přičemž jak plyne z doloženého rozhodnutí krajského soudu ze dne 16. 9. 2025 č. j. 8 Co 184/2025-129, byla poučena o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání.
7. Dokud stěžovatelka nevyčerpá dovolání, resp. nevyužije všech procesních prostředků brojících proti zastavení odvolacího řízení, není možno před Ústavním soudem přímo napadat rozhodnutí okresního soudu, jež nebylo odvolacím soudem meritorně přezkoumáno právě z důvodu zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
8. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj