Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, 682 01 Vyškov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2008 č. j. 8 As 42/2008-65 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2008 č. j. 29 Ca 92/2008-53, a o návrhu na zrušení zákonných ustanovení, takto:
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a domáhal se jejich zrušení. Stěžovatel navrhl rovněž zrušení ustanovení "§ 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.", a "zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 49 odst. 4 a 5" a "zákona č. 7/2009 Sb. odst. 22 § 50 odst. 1 a 2".
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud je oprávněn zabývat se pouze těmi námitkami, které jsou pokryty petitem návrhu, resp. mají k němu z pohledu kontextuálního posouzení bezprostřední relevantní vztah (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 243/05 ,
I. ÚS 516/05 ,
II. ÚS 90/06 ,
).
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění předmětného usnesení Nejvyššího správního soudu, tento odmítl kasační stížnost stěžovatele z důvodu jejího opožděného podání [§ 106 odst. 2, § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Nad rámec rozhodovacího důvodu, opírajícího se stran doručení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně stěžovateli o § 46 odst. 3 o. s. ř. za použití § 50c odst. 4 o. s. ř. a § 42 odst. 5 s. ř. s., tamní soud poukázal na to, že lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula i se zřetelem k jejímu počítání od následného fyzického převzetí (kasační stížností napadeného) usnesení stěžovatelem. Potud je zřejmé, že v této části petitu návrhu stěžovatele bylo nutno ústavní stížnost posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2008 č. j. 29 Ca 92/2008-53 se promítá popsaná procesní situace v tom, že stěžovatel (objektivně) nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho posléze plyne, že v tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Je-li ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [§ 43 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95 ). [V této souvislosti nelze odhlédnout od toho, že výrok rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by (alternativně) obstál i bez aplikace § 50c odst. 4 o. s. ř.].
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 2009
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu