Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Nguyen Thanh Nam, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci přidělení věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 28 C 160/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud přikázal obvodnímu soudu změnit rozvrh práce tak, aby účastníci řízení měli v případě mylného zápisu věci možnost uplatňovat právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Stěžovatel také požaduje, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu pokračovat v porušování uvedeného základního práva a přikázal mu, aby všechny žaloby, které napadly na obvodní soud dne 19. 5. 2015 a byly přiděleny senátu 28 C (včetně věci stěžovatele projednávané pod sp. zn. 28 C 160/2015) rozvrhl mezi jednotlivé občanskoprávní senáty podle rozvrhu práce.
Stěžovatel se dovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť podle jeho názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, protože se týká obecných pravidel při přidělování agendy v rámci rozvrhu práce, která umožňují, aby účastník byl odňat svému zákonnému soudci. Udělit výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti jinak bezvadné ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení a připustit ji k projednávání by však bylo možné pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti pravomocnému rozhodnutí, event. jinému zásahu veřejné moci, který již nelze zhojit uplatněním žádného procesního prostředku.
Tak tomu však v nyní projednávané věci není. Řízení o náhradě nemajetkové újmy, které na základě žaloby stěžovatele vede obvodní soud, nebylo dosud skončeno. Stěžovatel tak stále má možnost využít dalších procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podmínka konečnosti napadeného pravomocného rozhodnutí vyplývá z povahy věci. Pokud nejde o rozhodnutí konečné, které tak může být změněno nebo zrušeno, nelze připustit, aby o téže věci běželo souběžně řízení před Ústavním soudem.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj