Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jiřího Pokorného, zastoupeného Mgr. Janem Spáčilem, advokátem se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše 35, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2016, č. j. 70 Co 74/2016-309, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Krajský soud v Brně nepřiznal rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 70 Co 74/2016-309, úspěšnému stěžovateli náhradu nákladů řízení (výrok II.) podle § 150 o. s. ř. s odůvodněním, že ve věci byly dány důvody hodné zvláštního zřetele, které spatřoval v tom, že stěžovatel jako vlastník bytové jednotky poskytované služby spotřeboval a po celou dobu řízení brojil pouze proti formálním nedostatkům při stanovení výše záloh ze strany žalobce - společenství vlastníků jednotek. Odvolací soud dále poukázal na skutečnost, že činnost SVJ je zajišťována právě zálohovými platbami od jednotlivých vlastníků bytových jednotek, a pokud by se stejně jako stěžovatel zachovali ostatní členové SVJ, byl by chod celého společenství ochromen. Odvolací soud stěžovatele o možnosti a důvodech aplikace § 150 o. s. ř. poučil.
Proti výše uvedenému rozhodnutí se stěžovatel brání včasnou ústavní stížností. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že odvolací soud dostatečně nezhodnotil veškeré okolnosti věci. Stěžovateli se nedostalo dostatečného poučení ohledně použití § 150 o. s. ř. a nemohl uplatňovat své argumenty, které by úvahu soudu vyvrátily; napadené rozhodnutí vykazuje znaky libovůle a nahodilosti.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Nepřiznat náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníkovi řízení lze podle § 150 o. s. ř. jen ve velmi výjimečných případech. Posouzení této otázky je věcí obecných soudů, které musí užití tohoto ustanovení pečlivě vážit a Ústavní soud v tomto ohledu opakovaně vyzývá ke značné zdrženlivosti. Podmínkou využití moderačního práva soudu je existence určitých důvodů hodných zvláštní zřetele, které musí soud v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvést, a které jsou prokazatelně způsobilé ospravedlnit mimořádný postup. O jejich existenci musí být účastník řízení výslovně poučen a musí mít možnost vyjádřit se k zamýšlenému postupu. Postup odvolacího soudu v této věci je však bezvadný a souladný, jak s podústavním právem, tak i s právem ústavním - až v případě extrémního porušení podústavního práva lze také uvažovat o zásahu do ústavně zaručených práv; tedy ne každé porušení procesních předpisů je způsobilé porušit právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Odvolací soud v tomto případě stěžovatele řádně upozornil na možnost postupu podle § 150 o. s. ř., sdělil mu, v čem spatřuje naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele, poskytl mu možnost se vyjádřit a sdělit podstatné okolnosti. To, že stěžovatel nesdělil soudu své majetkové poměry, jde k jeho tíži, jak správně poznamenal obecný soud, který rozhodl ve věci v souladu se zákonnou právní úpravou, natož aby se dopustil extrémní svévole při aplikaci podústavního práva, což by opravňovalo Ústavní soud vydat kasační nález. Obecný soud své rozhodnutí důkladně, srozumitelně a logicky odůvodnil; uceleně předestřel úvahy, které jej vedly k závěru, že stěžovateli nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.
Navíc ústavní stížnost směřuje pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, přičemž rozhodování o nich je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně (až na výjimky) nepřísluší zasahovat. Také nelze opomenout, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka nepřevyšující 50 000 Kč (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 566/15 ).
Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. prosince 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu