Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2014 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Společenství vlastníků jednotek Herlíkovická č.p. 1021, se sídlem Herlíkovická 1021/2, Praha 9, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 17, Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 288/2013-96 ze dne 25. 9. 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 10 C 169/2011-75 ze dne 28. 3. 2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem č. j. 10 C 169/2011-75 ze dne 28. 3. 2013 zamítl žalobu stěžovatele, aby byla společnosti EXCON Development, s. r. o., uložena povinnost odstranit v žalobě specifikované vady věci. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 28 Co 288/2013-96 ze dne 25. 9. 2013 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrzeno; ve výroku o nákladech řízení došlo ke změně v tom smyslu, že stěžovatel je povinen uhradit společnosti EXCON Development, s. r. o., na nákladech řízení pouze částku 10.890,- Kč namísto původních 12.705,- Kč.
Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04
(U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Uvedený princip se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně. Stěžovatel totiž nebyl povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.).
Bylo jen na jeho rozhodnutí, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. byl § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněn v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. I nadále nicméně platí, že pakliže následně dojde k jeho odmítnutí pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na uvážení příslušného soudu, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.
V nyní projednávané věci mohl stěžovatel proti napadenému rozsudku městského soudu podat dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Stěžovatel tak dle údajů obsažených v databázi InfoSoud (http://infosoud.justice.cz) skutečně učinil, nicméně o jeho dovolání, podaném dne 20. 12. 2013, nebylo doposud rozhodnuto.
Za těchto okolností nezbývá než konstatovat, že stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. ledna 2014
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj