Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti Vladimíry Kalouskové, právně zastoupené JUDr. Dobromilou Markovou, advokátkou, se sídlem Bratranců Veverkových 2675, 530 02 Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 21. září 2017 č. j. 22 Co 247/2017-97 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. května 2017 č. j. 15 C 121/2016-67, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Josefa Kalouska, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále též "okresní soud") bylo rozvedeno manželství stěžovatelky a dále jím bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ztotožnil se přitom s názorem okresního soudu, že byly naplněny podmínky předpokladu rozvodu ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku a že ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku není možné v této věci aplikovat.
sp. zn. III. ÚS 61/94
.
Stěžovatelka má za to, že postupem obou soudů došlo k zásadnímu zásahu do jejích ústavně zaručených práv, a to zejména do práva na soudní ochranu.
sp. zn. II. ÚS 465/02
ze dne 26. 7. 2002,
sp. zn. IV. ÚS 778/02
ze dne 12. 3. 2003,
sp. zn. I. ÚS 617/04
ze dne 10. 1. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 158/05
ze dne 27. 4. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 654/06
ze dne 20. 2. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 43/08
ze dne 31. 1. 2008; všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvodem je skutečnost, že v těchto věcech bývá třeba upřednostnit princip právní jistoty.
V judikatuře však nelze přehlédnout i jistý vývoj přístupu Ústavního soudu k dané problematice. Ústavní soud sice obecně vychází z výše uvedeného právního názoru, avšak možnost ústavněprávního přezkumu rozhodnutí o rozvodu manželství striktně nevylučuje (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 678/04
ze dne 16. 12. 2004,
sp. zn. II. ÚS 624/07
ze dne 3. 5. 2007,
sp. zn. II. ÚS 1024/07
ze dne 19. 6. 2007,
sp. zn. III. ÚS 3342/15
ze dne 2. 2. 2016).
V souladu s tímto novějším přístupem se Ústavní soud domnívá, že nelze zcela předvídat všechny situace, které mohou v praxi (byť zcela výjimečně) nastat, a proto by prostor k přezkumu rozhodnutí obecných soudů neměl být ani v takových mimořádných případech zcela uzavřen. Kromě toho je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost plní řadu dalších funkcí, nejen funkci ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že jeho přezkumná pravomoc ve věcech rozvodu manželství je velmi zúžena, a koncentruje se pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o zcela "extrémní" rozhodnutí, porušující ústavní principy soudního řízení, s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení. K takovému závěru však v posuzované věci nedospěl. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala neúplně zjištěný skutkový stav věci, neboť obecné soudy nevyhověly jejím návrhům na doložení tvrzení, že manželství není nenapravitelně a trvale rozvráceno.
Ze soudních rozhodnutí plyne, že okresní soud vyslechl oba manžele a zjistil, že spolu již 15 let nebydlí, společně nehospodaří a tráví svůj volný čas po svém. To, že stěžovatelka pobývá občas s manželem v jedné z bytových jednotek ve S. neznamená, že manželé vedou společnou domácnost. Sama stěžovatelka tvrdí, že si obstarává všechny potřeby pro domácnost sama a společné finanční prostředky s manželem nemají.
Pokud jde o další důkazy navržené stěžovatelkou, okresní soud považoval tyto důkazy za nadbytečné, neboť i ze samotných výpovědí manželů lze skutkový stav prokázat dostatečně. Krajský soud se s úsudkem o nadbytečnosti dalších důkazů ztotožnil.
Skutkový stav byl obecnými soudy zjištěn z výpovědí obou účastníků řízení. Bylo prokázáno, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a jeho obnovení nelze s ohledem na to, že manžel zcela vylučuje obnovení manželského soužití, očekávat.
Ústavní soud konstatuje, že nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry z nich vyvozenými, který jako jediný by dokázal přivodit závěr o protiústavnosti napadených rozsudků. Námitky uplatněné stěžovatelkou jsou takového charakteru, že je lze označit za polemiku s hodnocením důkazů po věcné stránce, a to ve vztahu k otázce existence rozvratu manželství (§ 755 odst. 1 občanského zákoníku), a za nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů. Taková polemika však není způsobilá dovodit závěr o protiústavnosti napadených rozhodnutí.
Ústavní soud nezjistil porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky, a proto její stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátu (bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. května 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu