Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti S. K., zastoupené Mgr. Ondřejem Holkem, advokátem se sídlem Česká 754/25, 700 30 Ostrava - Zábřeh, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2016 č. j. 56 Co 265/2016-266 a proti výroku III rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. března 2016 č. j. 0 P 146/2012-222 za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě odvoláním matky napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odstavcích III, IV a V s tím, že odstavec III výroku "upřesnil" tak, že otec je oprávněn se s nezletilým synem stýkat ve stanovených termínech s výjimkou termínů, připadajících na státní a národní svátky a dny pracovního volna.
Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 888, § 889 věta první a § 891 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "o. z.") konstatoval, že v předmětné věci vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná, přičemž k posouzení důvodnosti odvolání doplnil dokazování o další důkazy provedené v odvolacím řízení; konkrétně šlo o aktuální zprávy o poměrech účastníků řízení, včetně účastnických výpovědí rodičů nezletilého a mimo jiné uvedl, že styk otce s nezletilým se od července 2015 neuskutečňuje, otec získává informace o synovi pouze od příslušného odboru sociálně-právní ochrany dětí, nikoli od matky. Matka se v mezidobí znovu provdala. Odvolací soud zdůraznil, že v projednávané věci nebyly zjištěny takové okolnosti, pro které by měl být otec z kontaktů s nezletilým synem nadále vyloučen.
Podle názoru stěžovatelky ani asistovaný styk otce s nezletilým za přítomnosti pracovníků poradenského a mediačního centra není dostatečnou zárukou toho, že je garantováno bezpečí pro nezletilého v přítomnosti jeho otce, neboť ani podle závěrů znaleckého posudku prý neexistuje záruka, že otec nezletilému v budoucnu neublíží.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka projednávanou ústavní stížností (stejně jako podaným odvoláním proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2016 č. j. 0 P 146/2012-222) brojí jen proti těm výrokům napadených rozhodnutí obecných soudů, kterými byl upraven styk otce s jeho nezletilým synem, Ústavní soud se zabýval právě touto otázkou a ověřil, že v rámci řízení o spojených návrzích účastníků bylo provedeno velmi podrobné a důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z provedených důkazů je zřejmé, že otec dítěte trvale projevuje zájem o styk se svým nezletilým synem, přičemž stěžovatelka kontaktu otce a syna bránila od července 2015, takže ho nebylo možné uskutečnit ani za situace, kdy byl tzv. asistovaný styk otce s nezletilým předmětným soudním rozhodnutím nařízen.
Oba soudy při svém rozhodování vycházely ze závěrů znaleckého zkoumání nezletilého i otce nezletilého, přičemž v rámci dokazování byl vyslechnut i ošetřující lékař otce nezletilého. Z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly žádné zásadní důvody, které by mohly racionálně opodstatnit obavy stěžovatelky o nezletilého, resp. odůvodnit případné napadení nezletilého jeho otcem. Bylo zjištěno, že otec projevuje k synovi kladný vztah, chápe jeho potřeby a je ochoten spolupracovat s příslušnými odbornými organizacemi, podrobuje se režimu ochranné léčby, bere předepsané léky a pravidelně přichází na kontroly ke svému ošetřujícímu lékaři.
Jeho zdravotní stav je stabilizovaný a nebezpečnost jeho jednání byla léčbou minimalizována a v současné době se obnovila jeho schopnost žít v "otevřené" společnosti a zařadit se do pracovního procesu. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že otec se agresivního chování v minulosti dopouštěl proto, že tehdy nedodržoval léčbu a nařízenou mediaci a požíval i alkohol.
Oba soudy předestřely problém vhodnosti styku otce s nezletilým synem soudem ustanoveným znalcům, přičemž tito znalci vymezili nezbytné předpoklady styku na straně otce a vyjádřili se jednoznačně i k pozitivnímu vlivu styku otce na nezletilého. K vhodnosti styku otce s nezletilým se vyjádřila ve svém znaleckém posudku i znalkyně PhDr. Ludmila Mrkvicová a Mgr. Podešvová ze Sdružení sociálních asistentů. První výše jmenovaná znalkyně mimo jiné v této souvislosti uvedla, že vztah mezi otcem a nezletilým synem by byl narušen, pokud nezletilý nebude mít s otcem žádný kontakt, přičemž nelze popřít, že otec má k nezletilému jednoznačně pozitivní citovou vazbu a jeho výchovná způsobilost nebyla natolik snížena, aby se na výchově svého nezletilého syna nemohl podílet.
Oba soudy při svém rozhodování o úpravě styku otce s nezletilým vycházely ze skutečnosti, že otcův zdravotní stav, těžké psychické onemocnění je v útlumu, otec dbá všech pokynů lékařů, dochází na pravidelné kontroly a bere předepsané léky. Obavy o život či zdraví nezletilého při osobních asistovaných kontaktech tak nejsou důvodné. Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při projednávání věci porušily základní práva garantovaná Listinou, Úmluvou o právech dítěte i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Závěru obecných soudů, podle nějž nebyly shledány důvody pro nevyhovění návrhu na úpravu styku nezletilého s jeho otcem, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky (totožnými jako v ústavní stížnosti) a své právní závěry patřičně odůvodnily, tedy uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonnými orgány. Podle názoru Ústavního soudu obecné soudy rozhodovaly zcela v souladu s uvedeným kritériem a zájem nezletilého upřednostnily.
Obiter dictum lze dodat, že ve věcech péče o nezletilé je trvalost soudních rozhodnutí toliko relativní. Dojde-li ke změně poměrů jak na straně dítěte, tak na straně kteréhokoli rodiče, je možno vyvolat nové soudní řízení před obecnými soudy.
Vzhledem k tomu, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu