Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu stěžovatelky T. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010 a neoznačenému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 5. ledna 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010 a blíže neurčenému usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kterými byla zamítnuta její žádost o ustanovení nezávislého právního zástupce. Stěžovatelka v návrhu dále uvedla, že i když dle poučení soudu uvedeném v usnesení odvolacího soudu není údajně dovolání přípustné, dovolání podala a proto žádá o prodloužení lhůty k projednání ústavní stížnosti do doby vydání onoho chybějícího rozhodnutí.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem a je nutno konstatovat, že ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu 6 ústavních stížností, přičemž v řízeních vedených pod
sp. zn. I. ÚS 539/07
,
III. ÚS 817/10
,
a
byla vyzvána k odstranění vad podání a poučena zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i s možností obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelce je tak z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující náležitosti ustanovení § 27 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Soudkyně zpravodajka proto v posuzované věci shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. ledna 2011
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka