Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.F., zastoupeného JUDr. I.L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1998, sp. zn. 9 To 613/98 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 7 Nt 4020/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla dne 16. 10. 1998 doručena ústavní stížnost, v níž stěžovatel poukazuje na skutečnosti, že shora uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Brně byla dle ustanovení § 71 odst. 2 tr. řádu prodloužena lhůta vyšetřovací vazby do 23. 11. 1998, tedy o čtyři měsíce. Krajský soud v Brně toto usnesení potvrdil. Stěžovatel v uvedeném jednání vidí porušení základních práv a svobod , tedy že byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") :
- zbaven svobody jinak a z jiných důvodů než zákonných (čl. 8 odst. 2)
- vzat do vazby (čl. 8 odst. 5),
- zbaven možnosti domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1),
- porušen princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2),
- zbaven práva a času k přípravě obhajoby (čl. 40 odst. 3),
- zbaven práva odepřít výpověď (čl. 40 odst. 4)
a sice tím, že vazební důvody nebyly dostatečně podloženy a soud vycházel toliko z výše hrozící sankce.
Tyto okolnosti se nezměnily ani postupem času a vazba byla následně prodloužena, opět s obecnými odkazy, zejména na možné zmaření účelu trestního řízení, aniž soudy přezkoumaly skutečný stav věci.
Dále byla, dle stěžovatele, jeho zaručená práva porušena v tom, že vyšetřovatelka odmítala stěžovateli i jeho právnímu zástupci nahlédnout do spisu, aniž k tomu byly závažné důvody, jak je presumuje trestní řád. Tyto důvody nebyly ani závažné ani konkrétní a ani důvodné. Odmítá také možnost ovlivnění zamýšleného dokazování. Současně odkazuje na skutečnost, že informace o dalších výsleších jsou jen obecně formulovány, aniž je uvedeno, kdo má být vyslechnut. V uvedeném jednání shledává narušení práva na přípravu obhajoby.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že důvody vazby shledal za pokračující a důvodné, protože propuštěním obviněného by mohlo dojít ke zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Odkázal na své usnesení, ve kterém uvádí, že důvodům, o které se opírá Městský soud v Brně, je třeba přisvědčit, neboť se nesporně jedná o závažnou trestnou činnost, k jejímuž objasnění je zapotřebí rozsáhlého dokazování.
Městský soud v Brně ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Krajské státní zastupitelství, jako vedlejší účastník, k uvedené ústavní stížnosti uvedlo, že v průběhu řízení nedošlo ke změnám, které by podstatnou měrou ovlivnily důvodnost trvání vazby, i když při posledním podaném návrhu na prodloužení vazby dne 6. 11. 1998 bylo konstatováno, že odpadl vazební důvod dle § 67 písm. b) tr. řádu, neboť podstatné vyšetřovací úkony na území ČR byly provedeny. Důvody dle § 67 písm. a) tr. řádu, však podle názoru státního zastupitelství trvají. K námitce stěžovatele, že mu nebylo umožněno nahlédnout do spisu pro závažné důvody toto jednání odůvodňující, se ve vyjádření uvádí, že k žádosti ze dne 25. 8. 1998 bylo rozhodnuto, že důvody k odmítnutí možnosti nahlédnout do spisu nadále nejsou dány, a proto byl vyšetřovatelce dán pokyn k umožnění nahlédnutí.
Na základě uvedených vyjádření a předloženého spisu K.ú.v. dospěl Ústavní soud k názoru, že druhý z důvodů ústavní stížnosti, tj. neumožnění nahlédnutí do spisu a z toho plynoucí neumožnění přípravy náležité obhajoby, pominul. Ve zbývající části stížnosti pak Ústavní soud shledává postup orgánů činných v trestním řízení za přiměřený a správný. Současně neshledal namítané porušení základních práv a svobod v úkonech orgánů činných v trestním řízení tak, jak je stěžovatel uvádí. Ústavní soud je si pochopitelně plně vědom toho, že samo vzetí do vazby je závažným zásahem do Listinou zaručených lidských práv a svobod. Z tohoto důvodu je její uvalení a trvání ošetřeno řadou konkrétních mechanismů a prostředků, které má stěžovatel k dispozici prakticky permanentně. Za této právní úpravní úpravy musí být ústavní stížnost prostředkem ochrany práv jen zcela výjimečně, a to za situace, kdy by orgány činné v trestním řízení vykládaly tyto předpisy natolik extrémním způsobem, že by to vybočovalo z mezí ústavnosti. Řešení a hodnocení konkrétních okolností konkrétní vazby je především úkolem obecných soudů a není věcí Ústavního soudu, aby činnost těchto soudů nahrazoval a jím provedená hodnocení nahrazoval svým vlastním názorem. Ostatně, jak je zřejmé i v této věci, Ústavní soud rozhoduje zpravidla za situace, která je již zcela odlišná od té, která existovala v době podání návrhu.
S odkazem na uvedené okolnosti proto Ústavní soud stížnost odmítl dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a).
Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny osoby a orgány.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 1998
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu