Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti S. D., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Ilava, Slovenská republika, právně zastoupeného Mgr. Ondrejem Dostálem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Národní 25, směřující proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. září 2012, sp. zn. KZN 569/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného sdělení, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 5 odstavcích 1 a 2, a v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Výše uvedeným přípisem Krajské státní zastupitelství v Praze stěžovateli sdělilo výsledek provedeného dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Praha - východ ve věci vedené pod sp. zn. 1 ZN 2909/2004.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti popsal chronologii svého případu, kdy byl dne 11. července 2004 zadržen na hraničním přechodu mezi Českou a Slovenskou republikou a převezen k "Městskému soudu Praha - východ" za účelem účasti na vyšetřovacích úkonech. Aniž by mu bylo sděleno z jakého důvodu byl zadržen, byla omezena jeho osobní svoboda. V tom stěžovatel shledal zkrácení ve svých právech. Následně proběhly výslechy svědků, přičemž u svědkyně je na dvou stranách protokolu uvedeno odlišné datum narození a datum provedení výslechu.
Po provedení výslechů a rekognice byl stěžovatel propuštěn. Dne 11. listopadu 2004 byla věc Policií České republiky odložena. V průběhu roku 2005 byla věc postoupena Policii Slovenské republiky, z důvodu nemožnosti zajistit účast stěžovatele na trestním řízení. Proti nezákonnému postupu Policie České republiky podal dne 23. dubna 2012 stěžovatel stížnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které ji dne 5. května 2012, sp. zn. 2 NZT 742/2004, jako nedůvodnou odmítlo. Proti tomu podal dne 18. června 2012 stěžovatel opět stížnost k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které věc (2.
srpna 2012, sp. zn. 9 NZN 913/2012) postoupilo místně příslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. To stěžovateli dne 13. srpna 2012, č.j. KZN 569/2012-3, sdělilo, že jeho podání vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Praha - východ. Následně Krajské státní zastupitelství napadeným přípisem stěžovateli sdělilo, že postup dozorujícího státního zastupitelství byl zákonný a správný a v jeho postupu nebyly zjištěny vady.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a vyšetřovacího spisu Policie České republiky, okresního ředitelství Praha - východ ČTS: ORPY-400/KPV-OOK-2004, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat. Navíc ke zkrácení mělo dojít postupem Policie České republiky v roce 2004, ačkoliv ústavní stížnost směřuje výhradně proti sdělení o provedeném dohledu z roku 2012.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Nepřísluší mu přezkoumávat veškerá rozhodnutí či přezkoumávat provedené hodnocení a nahrazovat je svým vlastním. Eventuálním porušením běžných práv fyzických osob se zabývá jen tehdy, pokud takové porušení současně je porušením základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
V projednávaném případě však stěžovatel ani nespecifikoval, čím mělo napadené sdělení státního zastupitelství zasáhnout do jeho zaručených práv, projevil pouze nespokojenost s faktem, že v řízení, k němuž podal vysvětlení, avšak obvinění mu sděleno nebylo, pokračovaly zřejmě v dalším šetření orgány veřejné moci Slovenské republiky, ačkoliv podklady, které Policie České republiky měla, vedly k odložení věci.
Ústavní stížnost, kterou proto stěžovatel podal, však neobsahovala nic, co by svědčilo o tom, že by sdělení státního zástupce bylo způsobilé zasáhnout do jeho naříkaných práv. Za dané situace Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2013
Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu