Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV.ÚS 440/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 20. 1. 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.M., proti rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 11. 2004, č j. 28 C 191/2001-98, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 7. 2004, čj. 28 C 191/2001-81, a rovněž jím byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalovanému, České republice - Ministerstvu obrany ČR, se sídlem Praha 6, Tychonova 6, o zaplacení částky 90.000,- Kč s příslušenstvím.
Stěžovatel se žalobou ze dne 20. 11. 2000 domáhal po žalovaném úhrady částky 90.000,-Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 90.000,-Kč od 12. 1. 2001 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce tvrdil, že je osobou oprávněnou, na kterou dopadá zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Žalobce odůvodnil své podání tvrzením, podle něhož místo výkonu základní vojenské služby v době od 16.12. 1955 do 20. 7. 1956, jako příslušník 10. technického praporu Karviná, odpracoval 198 pracovních dní na Dole ČSA Armáda, Karviná 2. Za tuto práci dostal tzv. služné, a to 92,-Kč za měsíc, v souladu s tehdy platným branným zákonem č. 92/1949 Sb. Žalovaná částka 40.000,-Kč představuje ušlou mzdu žalobce za výše uvedené období. Částka 50.000,-Kč představuje bolestné za psychické a fyzické týrání žalobce.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje na skutečnost, že nemá důvěru k obecným soudům, a z toho důvodu se po vydání rozsudku okresního soudu obrací přímo na Ústavní soud. Jednou z příčin tohoto postupu jsou též vysoké výdaje spojené s vedením soudního sporu. Dále pak stěžovatel poukazuje na fakt, že řízení před soudem prvého stupně trvalo čtyři roky, což považuje za lhůtu nepřiměřenou.
Podání ústavní stížnosti je v českém právním řádu založeno na principu subsidiarity, jenž je zakotven v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podstatou tohoto ustanovení je využití všech procesních prostředků, které zákon k ochraně příslušného práva připouští. Ústavní soud sám je tímto ustanovením limitován a jeho jednání se s ním tudíž nesmí dostávat do rozporu. Výjimku z tohoto ustanovení pak představuje § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, kterou však nelze na předmětný případ aplikovat. Jednou z dalších procesních podmínek, kterou klade zákon o Ústavním soudu na stěžovatele, je obligatorní zastoupení advokátem, který tak může činit jen na základě speciální plné moci.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyužil všechny opravné prostředky, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout jako návrh, který je dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný. Jelikož Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl, již jej nevyzýval k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. 1. 2005
JUDr. Michaela Židlická
soudce zpravodaj