Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti paní B. Z., právně zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Králíkem, Labská louka 650, Hradec Králové, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 1. 2012 č.j. 535115016 spojené s návrhem na zrušení části zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a části vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 286/2011 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2010, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2010, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2012 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2012 a o zvýšení důchodů v roce 2012, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Z přiložených listin je zřejmé, že stěžovatelka v souladu s poučením České správy sociálního zabezpečení podala námitky proti naříkanému rozhodnutí a má tedy zřejmě za to, že jsou zde dány efektivní opravné prostředky, které může k ochraně svých práv využít. Jakmile Česká správa sociálního zabezpečení o vznesených námitkách rozhodne, musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit a se vznesenými námitkami se vypořádat. Za současného stavu věci by jakýkoli zásah ze strany Ústavního soudu byl předčasný.
K aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je nutno uvést, že toto ustanovení musí být s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti vykládáno značně restriktivně, přičemž z aplikační praxe není zřejmé, že by stěžovatelem napadené ustanovení přinášelo výkladové problémy.
Řízení o návrhu na zrušení právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu je řízením akcesorickým, jestliže tedy samotná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, jako v tomto případě, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 , publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, usnesení č. 22, str. 351). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení právního předpisu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu