IV.ÚS 450/26 ze dne 25. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Břeclav, zastoupeného Mgr. Tomášem Bučkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2025 č. j. 8 To 431/2025-76 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. září 2025 č. j. 3 PP 75/2025-66, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Břeclavi byl podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku zamítnut návrh stěžovatele na jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Podle okresního soudu stěžovatel vykonal již polovinu trestu a svým chováním ve výkonu trestu prokázal polepšení, nicméně u něj stále není naplněna dostatečná jistota v tom, že po podmíněném propuštění povede řádný život. Stěžovatel byl opakovaně soudně trestán a byly mu nejprve ukládány tresty odnětí svobody odkládané na zkušební dobu, ve které ale nevedl řádný život.
Z výkonu trestu odnětí svobody byl již v minulosti také podmíněně propuštěn, nicméně ani tohoto beneficia v minulosti nevyužil k vedení řádného života a znovu se dopouštěl páchání trestné činnosti. Za dané situace je proto podle okresního soudu vhodné, aby stěžovatel jemu uložený trest odnětí svobody ještě vykonával a navázal hlubší spolupráci s probační a mediační službou, která by nad ním následně vykonávala dohled, bude-li jeho další žádosti o podmíněné propuštění vyhověno. Stěžovatel byl navíc od posledního rozhodování o podmíněném propuštění znovu pravomocně odsouzen.
Má-li být jeho další žádost o podmíněné propuštění úspěšná, musí se snažit získat více kázeňských odměn a navázat spolupráci právě s probační a mediační službou.
3. Následnou stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu Krajský soud v Brně zamítnul jako nedůvodnou. Krajský soud taktéž zdůraznil význam nové negativní události nastalé od okamžiku posledního rozhodování o podmíněném propuštění, a to odsouzení za zločin podvodu se škodou asi 3 660 000 Kč, z níž stěžovatel navíc doposud ničeho neuhradil. Byť není vyhovění žádosti o podmíněné propuštění kategoricky vyloučeno, musí se stěžovatel ještě snažit o získání dalších kázeňských odměn, navázat spolupráci s probační a mediační službou a zejména se začít aktivně snažit řešit náhradu škody, kterou způsobil trestnou činností.
Teprve po splnění těchto podmínek bude možno uvažovat o opětovném podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. II. Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména odkazuje na východiska judikatury Ústavního soudu, podle níž ze samotné existence trestní minulosti odsouzeného nemůže plynout automatické zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění, neboť by tím byl popřen smysl tohoto institutu (např. nález ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 482/18 ). Podmínkou pro vyhovění návrhu na podmíněné propuštění rovněž není uhrazení trestnou činností způsobené škody. Soudy musí vzít v potaz, že možnost takové náhrady ze strany odsouzeného je ztížena. Soudy se rovněž velmi povrchně zabývaly polepšením stěžovatele v průběhu výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel zdůrazňuje, že pro případ podmíněného propuštění má přislíbené zaměstnání.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 ). Pochybení ústavněprávního rozměru Ústavní soud v dané věci neshledal.
6. Ústavní soud konstantně uvádí, že smysl podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody není v tom, aby za dobré chování ve výkonu trestu byl pachatel automaticky propuštěn po odpykání stanovené doby. Je naopak zapotřebí vzít v úvahu samotný účel trestu, který obsahuje více komponentů, k nimž soudy při svém rozhodování musí přihlížet. Podstatou jejich úvah je potom v konečném důsledku důvodnost předpokladu, že odsouzený povede v budoucnu i na svobodě řádný život s minimalizací rizika recidivy (srov. např. usnesení ze dne 12.
4. 2005 sp. zn. IV. ÚS 56/05 ). Povinností obecných soudů přitom je, aby řádně zkoumaly a posoudily splnění zákonných podmínek pro aplikaci tohoto institutu a své úvahy v tomto směru zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnily (srov. např. nález ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 715/04 ). Ústavní soud ostatně konstatoval, že s ohledem na charakter uvedeného institutu nelze dovodit existenci základního práva na podmíněné propuštění (nález sp. zn. II. ÚS 715/04 ).
7. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je tudíž otázka, zda došlo ke splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, plně věcí úvahy příslušného obecného soudu. Výklad rozhodných podmínek, tj. zda odsouzený prokázal polepšení a zda lze očekávat, že v budoucnu povede řádný život, je totiž z povahy věci založen v rovině tzv.
soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu; o nesprávnost dosahující ústavněprávní relevance může jít jen tehdy, kdy soudy podaný výklad je výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu a představuje tak nepřípustnou svévoli, resp. libovůli (srov. např. usnesení ze dne 9. 4. 2009 sp. zn. III. ÚS 590/09 ). Takové pochybení však v dané věci přítomno není.
8. Obecné soudy v daném případě nevyloučily možnost podmíněného propuštění, nicméně vzhledem k recidivě stěžovatele (již 15 odsouzení zejména za majetkovou trestnou činnost), vyžadují zvýšené záruky toho, že stěžovatel v případě podmíněného propuštění povede na svobodě řádný život. Ani stěžovatelem odkazovaná nálezová judikatura po obecných soudech nevyžaduje, aby zcela odhlédly od eventuální trestní minulosti stěžovatele. Stěžovateli byly opakovaně ukládány tresty odnětí svobody, jejichž výkon mu byl nejprve odkládán na zkušební dobu, ale stěžovatel v rámci ní nevedl řádný život.
Stejně tak nevyužil šance spočívající v již jednom podmíněném propuštění. K poslednímu odsouzení stěžovatele došlo poté, co naposledy (byť neúspěšně) žádal o podmíněné propuštění z aktuálního výkonu trestu odnětí svobody. Za dané situace oba soudy uvedly, že je nezbytné, aby na stěžovatele bylo ještě výchovně působeno ve výkonu trestu odnětí svobody a aby navázal skutečně intenzivní vztah s probační a mediační službou, která by nad ním v případě dalšího podmíněného propuštění vykonávala dohled a také mu pomohla s náhradou škody.
Obecné soudy případ stěžovatele posuzovaly uvážlivě a na snaze posílit jistotu ohledně řádného vedení života v případě podmíněného propuštění nespatřuje Ústavní soud nic neústavního.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu