Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci Ing. J. S., zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 71 Co 215/2011 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, sp. zn. 23 Nc 5/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Z odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu vyplývá, že tento se řádně zabýval skutečnostmi rozhodnými pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků. Při hodnocení vyšel především z ustanovení § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož může předseda senátu přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde- -li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle náhledu okresního soudu první podmínka přiznání osvobození od soudních poplatků sice naplněna byla, nicméně podmínka druhá, tj. zřejmé neúspěšné bránění nebo uplatňování práva, nikoliv. K obdobným závěrům dospěl následně i krajský soud.
Dle náhledu Ústavního soudu je z napadených usnesení zřejmé, z jakých skutkových okolností obecné soudy při posuzování předmětného případu vyšly, jakou právní úpravou se řídily a také k jakým závěrům dospěly. Namítá-li stěžovatelka, že se soud měl zabývat námitkou podjatosti i poté, co stěžovatelka vzala námitku podjatosti zpět, nelze s ní souhlasit. Pokud se příslušný soudce sám necítí být podjatý s ohledem k věci, účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům, není bez účastníkem vznesené námitky podjatosti důvod, pro který by se v rámci svého odůvodnění měl soud podjatostí zabývat. Z hlediska kautel spravedlivého procesu tak není obecným soudům čeho vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by usneseními obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod stěžovatelky a nezbylo mu tedy, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. března 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu