Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. L. K., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2007, č.j. 2 Cad 98/2006-103, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2008, č.j. 6 Ads 97/2008-134, takto: Návrh se odmítá.
Ústavní soud obdržel podání, navrhovatelky, kterým se domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelka nebyla právně zastoupena (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka podala v téže či v obdobné věci dalších 14 návrhů, přičemž ani v jednom případě nebyla právně zastoupena. V dvanácti případech, ze třinácti dosud ukončených řízení, bylo důvodem pro odmítnutí jejího návrhu právě nezajištění právního zastoupení. Stěžovatelka byla opakovaně v předchozích řízeních vyzývána k odstranění vad, resp. byla jí prodlužována lhůta k odstranění vad (18x v již ukončených řízeních). Znovu byla na vady podání upozorněna i v další věci sp.zn. II.ÚS 2624/08
.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatelka byla opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení, a bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby vady odstranila, resp. aby další její podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatelky, kdy naopak řízení prodlužovala tím, že vyčkávala, až ji Ústavní soud vyzve k odstranění vad, (přičemž ve většině případů byly tyto výzvy marné), nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud rozhodl o odmítnutí návrhu stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2009
JUDr. Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka