Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů L. S. a F. S., zastoupených JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti vyrozumění nejvyššího státního zástupce ze dne 8. listopadu 2022 č. j. 3 SPR 16/2022-11, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení napadeného vyrozumění s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se dlouhodobě domáhají ochrany svých práv u orgánů činných v trestním řízení, které jim však ochranu, dle slov stěžovatelů, nechtějí poskytnout. Stěžovatelé v minulosti podali tři trestní oznámení dotýkající se dosud trvajícího ničení a poškozování vzrostlých stromů užitkových dřevin a ovocných stromů na oplocených pozemcích stěžovatelů (první trestní oznámení), nezákonně vedeného stavebního řízení od června 2020 doposud, v důsledku něhož stěžovatelé museli přerušit stavbu, neboť jim propadlo stavební povolení (druhé trestní oznámení) a nezákonného vstupu úředních osob a majitelů sousední nemovitosti do obydlí stěžovatelů (třetí trestní oznámení).
Napadeným vyrozuměním bylo rozhodnuto o podání stěžovatelů označeném jako "Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestných činů skupinou státních zástupců", kdy nejvyšší státní zástupce aproboval postup státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") Mgr. R. Daňhela, který vyřídil podání stěžovatelů označené jako "Stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství podle § 16b zákona o státním zastupitelství" v souladu s § 16b odst. 2 zákona o státním zastupitelství.
V předmětném podání, jež bylo shledáno nedůvodným nyní napadeným vyrozuměním, šlo o stížnost na postup státního zástupce vrchního státního zastupitelství JUDr. M. Kollára, který stěžovatele nevyrozuměl o postoupení jejich podnětu Krajskému státnímu zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Nápravu však tento státní zástupce provedl poučením a vysvětlením s připojenou omluvou ze dne 13. 9. 2022. Předmětné postoupení podnětu proběhlo v zákonné lhůtě, a průtahy tudíž shledány nebyly, a proto byla stížnost odložena jako nedůvodná.
Nyní napadeným vyrozuměním byl tedy postup státního zástupce Mgr. R. Daňhela aprobován, neboť proběhl v souladu se zákonem a námitky byly shledány nedůvodnými.
3. Stěžovatelé uvádějí, že orgány činné v trestním řízení jim kategoricky odmítají poskytnout jakoukoliv ochranu před konáním pachatelů, čímž pachatelům nahrávají a ti tak mohou nerušeně a sebevědomě pokračovat v dalším porušování práv stěžovatelů. Orgány činné v trestním řízení takto především odmítají vyslechnout pachatele u prvního trestního oznámení. V případě druhého trestního oznámení stěžovatelé museli již na více než dva roky pozastavit rekonstrukci střechy, neboť byli udáni majiteli sousední nemovitosti, přičemž stavební úřad se nyní zdráhá vydat rozhodnutí, na základě kterého by stěžovatelům zajistil obnovení "propadlého" stavebního povolení. V této věci je veden civilní spor, kdy Okresní soud v Blansku "sabotuje" celé řízení.
4. Orgány činné v trestním řízení vzaly v potaz toliko třetí trestní oznámení stěžovatelů, avšak ani v tomto případě se nerozhodly pachatele stíhat, neboť úřední osoby, které "vtrhly" s majiteli sousední nemovitosti do obydlí stěžovatelů, údajně konaly jen nezbytnou úřední aktivitu, o níž byli stěžovatelé řádně a včas obeznámeni. Pozvánka ke zjišťování průběhu hranic však nic takového neobsahovala. Je to pouze jedna z nesčetných námitek stěžovatelů, kterou se orgány činné v trestním řízení nezabývaly.
5. Stěžovatelé podali vrchnímu státnímu zastupitelství podání ze dne 15. 6. 2022 označené jako trestní oznámení a čekali na reakci. Jelikož se jí nedočkali ani po dvou měsících, podali stížnost k vrchnímu státnímu zástupci, přičemž se dozvěděli, že nejmenovaný státní zástupce postoupil jejich podání krajskému státnímu zastupitelství, a to i s návodem, jak ve věci postupovat. Stěžovatelé následně zjistili, že obě podání vyřizoval jeden a ten samý státní zástupce, a to JUDr. M. Kollár. Uvedený státní zástupce tudíž vyřizoval i stížnost na své vlastní chování. Stěžovatelé uvedenou "troufalost" promítli do trestního oznámení, které podali dne 23. 9. 2022 na vrchním státním zastupitelství, které je postoupilo Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jež napadeným vyrozuměním projevilo svůj zřejmý zájem na tom, aby pachatelé nebyli stíháni.
6. Stěžovatelé požadují, aby byly vyslechnuty podezřelé osoby, kterými jsou (v případě jejich prvních tří trestních oznámení) P. M., profesionální hasič a spolumajitel sousední nemovitosti, a úřední osoby ze stavebního úřadu, majitelé sousední nemovitosti.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, v jejichž věci bylo vydáno napadené vyrozumění. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Stěžovatelé brojí proti napadenému vyrozumění ve věci jejich tří trestních oznámení, jimž nenásledovalo trestní stíhání konkrétních osob, které stěžovatelé považují za pachatele domnělé trestné činnosti. Ústavní soud však nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatelů, že uvedeným postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jejich ústavně zaručená práva. Jde-li o řízení o podáních, která mají povahu oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při vyhodnocování takových podnětů ani navazujícími rozhodnutími nelze jakkoli zasáhnout do ústavním pořádkem chráněných práv oznamovatelů (viz usnesení ze dne 7.
9. 2021 sp. zn. III. ÚS 2235/21 ; usnesení ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. III. ÚS 921/06 ; usnesení ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 ; usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 ). Trestní oznámení není podle českého právního řádu nástrojem k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž v zásadě jde o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality. Ústavní předpisy neposkytují fyzickým a právnickým osobám žádné subjektivní právo vyvolat trestní stíhání osoby, kterou ve svém oznámení označí za podezřelou ze spáchání trestného činu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29.
3. 2007 sp. zn. III. ÚS 921/06 ). Podáním trestního oznámení oznamovatel svá subjektivní práva nevykonává a případná nečinnost příslušných orgánů není způsobilá do jeho ústavně zaručených práv zasáhnout. Toliko stát je nositelem monopolu trestního stíhání a pouze orgány přípravného řízení rozhodují o tom, zda zahájí úkony v trestním řízení. Shledají-li tyto orgány, že z podaného oznámení nevyplývá žádné podezření ze spáchání trestného činu, nejsou povinny zahájit úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu ani věc odkládat nebo jinak vyřizovat postupem podle § 159a téhož zákona.
Dospěly-li tedy orgány činné v trestním řízení k závěru, že skutečnosti, které stěžovatelé popsali ve svých podnětech, nejsou trestnými činy, stěžovatelé nemohou dosáhnout žádnými procesními prostředky toho, aby byly zahájeny úkony trestního řízení, resp. aby byla trestně stíhána konkrétní osoba nebo osoby, anebo aby ve věci proběhl dozor nebo dohled státního zastupitelství.
9. V napadeném vyrozumění nejvyšší státní zástupce vyhodnotil podle obsahu podání stěžovatelů nazvané "Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestných činů skupinou státních zástupců" jako žádost o přezkoumání správnosti vyřízení stížnosti podle
§ 16b zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud v postupu účastníka řízení neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, neboť účastník postupoval přezkoumatelným způsobem a v souladu se zákonnou úpravou. Pochybením, kterého se státní zástupce JUDr. M. Kollár dopustil, bylo to, že nevyrozuměl stěžovatele o postoupení jejich podnětu krajskému státnímu zastupitelství, což dodatečně učinil a připojil omluvu. Vrchní státní zástupce Mgr. R. Daňhel, navzdory protichůdným tvrzením stěžovatelů, uvedené pochybení s JUDr. M. Kollárem projednal ve vztahu k námitkám stěžovatelů, přičemž stížnost stěžovatelů odložil, neboť neshledal průtahy a pochybení státního zástupce spočívalo toliko v tom, že opomněl vyrozumět stěžovatele o postoupení jejich podnětu na nižší státní zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství následně neshledalo pochybení v uvedeném postupu vrchního státního zastupitelství.
10. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Jan Filip, v. r. předseda senátu