Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Vlasty Formánkové o ústavní stížnosti Jaroslavy Zaoralové, zastoupené JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou, AK se sídlem Belgická 32, 120 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 2. 10. 2012 č. j. 28 EXE 996/2012-35, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým soud v exekučním řízení vyhověl námitce povinné obchodní společnosti IP & SADAL, spol. s r. o., v likvidaci, a vyloučil soudního exekutora, JUDr. Dagmar Kuželovou, Exekutorský úřad Praha 4, Novodvorská 1010, 142 Praha 4, z provedení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 16. 5. 2012 č. j. 28 EXE 996/2012-7. Podle odůvodnění napadeného usnesení soud shledal důvody zakládající pochybnosti o nepodjatosti soudního exekutora pro vztah k právnímu zástupci povinné i výsledku věci samé, neboť v jiném exekučním příkazu vydaným týmž soudním exekutorem figuroval právní zástupce povinné jako její dlužník.
Stěžovatelka, v exekučním řízení v postavení osoby oprávněné, zpochybnila existenci důvodů pro vyloučení exekutora z řízení, namítla, že se k námitce podjatosti nemohla vyjádřit a tvrdila, že rozhodnutí soudu nebylo řádně odůvodněno. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Podjatost exekutora a jeho následné vyloučení řeší zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve svém ustanovení § 29. Exekutor je vyloučen z provedení exekuce, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (odst. 1). Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, jak je třeba hodnotit nestrannost či podjatost soudce, resp. znalce (srov. § 14 odst. 1, § 17 o.
s. ř.), a vzhledem k tomu, že podjatost soudního exekutora lze posoudit podle obdobných pravidel jako podjatost těchto osob, lze na jeho závěry v obecné rovině odkázat. Ústavní soud připomíná, že o objektivní nestrannosti je třeba uvažovat s ohledem na okolnosti daného případu na základě objektivních symptomů identifikovaných v dostupné judikatuře Ústavního soudu. Ve vztahu k objektivně ospravedlnitelným obavám jedné stran sporu, které mohou na základě ověřitelných skutečností legitimně svědčit o nedostatku směru nestrannosti (srov. nález sp. zn. I.
ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007, N 42/44 SbNU 533), též připomíná, že za validní kritérium je považována i tzv. jevová stránka věci (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř proti České republice ze dne 7. 6. 2005 č. 64935/01).
Po posouzení napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že Okresnímu soudu Praha - východ nelze vytknout extrémní vybočení z kritérií pro hodnocení nestrannosti, resp. podjatosti soudního exekutora, a že soud dostál i požadavkům kladeným na odůvodnění soudního rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 8. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu