Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M.D., zastoupeného JUDr. L.M., proti nečinnosti Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 10 T 28/96, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 269 a § 270 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Ve svém podání ze dne 11. 11. 1998 stěžovatel namítá porušení práva domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, případně jiného orgánu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení tohoto práva spatřuje ve skutečnosti, že ačkoliv nálezem Ústavního soudu I. ÚS 332/96 , ze dne 14. 10. 1997, byl rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 28/96, ze dne 4. 6. 1996, zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena, nebylo ani po roce nařízeno nové projednání věci.
Současně stěžovatel navrhuje zrušit ustanovení § 269 a § 270 zák. č. 140/1961 Sb., (dále jen "trestní zákon"), dle ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), pro rozpor s ustanovením čl. 15 odst. 3 Listiny, které zaručuje právo nevykonávat vojenskou službu pro rozpor se svědomím či náboženským vyznáním.
Z vyjádření účastníka Městského soudu v Brně vyplynulo, že v současné době soud čeká na zaslání podkladů nezbytných k zahájené jednání v této věci. Současně poukázal na složitost případu plynoucí i ze skutečnosti rozdílných stanovisek Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR.
Podáním ústavní stížnosti jsou činěny výhrady proti nečinnosti soudu. K tomu Ústavní soud připomíná, že z ustanovení § 29 a násl. zákona ČNR č. 436/1991 Sb., vyplývají specifické prostředky k dosažení nápravy při nečinnosti soudu, včetně lhůt pro vyřízení stížností a postup v případě, že stěžovatel není spokojen s tím, jak předseda příslušného soudu stížnost vyřídil. Z podání nevyplývá, že by stěžovatel tyto prostředky uplatnil a proto je třeba v této části považovat stížnost za nepřípustnou dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona.
Ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 269 a § 270 tr. zákona byl podán návrh na zrušení uvedených usnesení též Nejvyšším soudem ČR podle ustanovení § 64 odst. 4 zákona, a sice dne 16. resp. 22. 7. 1998, pod sp. zn. Pl. ÚS 19/98 , resp. Pl. ÚS 21/98
. Z uvedeného důvodu je i tento návrh nepřípustný a stěžovateli se přiznává postavení vedlejšího účastníka v řízení o návrhu Nejvyššího soudu ČR dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost i s ní podaný návrh na zrušení části právního předpisu, podle ustanovení § 43 odst. 1 lit. e) a současně § 43 odst. 2 lit. b), odmítl. Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny osoby a orgány.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu