Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti The King Charles s. r. o., sídlem Svatopluka Čecha 1077/25, Lovosice, zastoupené Mgr. Michalem Staňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 - Nové Město, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2023, č. j. 17 Co 22/2023-154, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CONTE spol. s. r. o., sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti požaduje zrušení v záhlaví označeného výroku rozsudku. Tvrdí, že obecný soud porušil její základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i princip legality zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že vedlejší účastnice se žalobou domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 27 706 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné částky za dodanou a odebranou elektřinu. Stěžovatelka s žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku započtení nároku na náhradu škody za protiprávní přerušení dodávek elektřiny vedlejší účastnicí. Proti tomu vedlejší účastnice namítla, že od smlouvy o dodávkách elektřiny platně odstoupila, proto stěžovatelce nárok na náhradu škody nevznikl. Okresní soud v Litoměřicích žalobu zamítl. Podle něj se odstoupení nedostalo řádně do dispozice stěžovatelky, proto vedlejší účastnice od smlouvy neodstoupila. Doručení do e-mailu a na recepci budovy, kam mělo být podle smlouvy stěžovatelce doručováno, stěžovatelka nepotvrdila. Protože stěžovatelce neoprávněným přerušením dodávek elektřiny vznikla škoda přesahující žalovanou částku, považoval okresní soud námitku započtení za důvodnou.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání vedlejší účastnice napadeným výrokem změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhověl. Vedlejší účastnice v souladu se smlouvou doručovala odstoupení osobně na smluvenou adresu stěžovatelky. Není podstatné, zda stěžovatelka na uvedené adrese skutečně sídlila nebo zda se na této adrese zdržoval její zaměstnanec. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku stěžovatelky, že doručení odstoupení nepotvrdila. Stěžovatelka totiž sama zmařila doručení tím, že nezajistila, aby ve smluveném místě byla osoba oprávněná doručení potvrdit. Prosadí se proto nevyvratitelná domněnka dojití podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku. Lhůtu pro odstoupení strany sjednaly odchylně od zákonné úpravy, vedlejší účastnice mohla od smlouvy odstoupit kdykoli při prodlení stěžovatelky s úhradou plateb. Vedlejší účastnice proto od smlouvy platně odstoupila a stěžovatelce nárok na náhradu škody podle smlouvy nevznikl, nebylo jej tudíž možné započíst.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uplatnila jen jedinou námitku. Podle ní se krajský soud nedostatečně a chybně vypořádal s vadným doručením odstoupení od smlouvy. Nesprávně totiž dovodil, že stěžovatelka dojití zásilky zmařila. Vedlejší účastnice však nedoručila odstoupení v souladu se smlouvou, stěžovatelka doručení nepotvrdila. Výklad smluvních ujednání krajským soudem je nepřijatelný a svévolný.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Z čl. 2 odst. 3 Listiny plyne též právo jednotlivce (a odvozeně též právnických osob) na to, aby veřejná moc respektovala jeho právní jednání a práva a povinnosti sjednané ve smlouvě. Toto právo obecný soud poruší i tehdy, pokud formalistickým výkladem odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran ty důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely. Je proto nepřípustný takový svévolný výklad právního jednání, který by například odňal smlouvě rozumný význam, který ji chtěly smluvní strany dát [takto např. již nález ze dne 28. 1. 2004 sp. zn. I. ÚS 546/03
(N 12/32 SbNU 107)].
7. Při výkladu smlouvy je tudíž nepsaným pravidlem též předpoklad, podle něhož žádný normotvůrce (tedy ani ten, kdo uzavírá smlouvu) nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky [srov. nález ze dne 12. 6. 2000 sp. zn. I. ÚS 331/98
(N 86/18 SbNU 233) a na něj navazující judikaturu].
8. Nic takového však Ústavní soud v této věci neshledal. Své právní posouzení krajský soud řádně odůvodnil (body 26 až 28 rozsudku). Ústavní soud nepovažuje za neústavní závěr krajského soudu, podle něhož bylo-li ve smlouvě jako jeden z předpokládaných způsobů doručení sjednáno osobní doručení a žalovaná dle svého tvrzení nezajistila, aby ve sjednaném doručovacím místě (tzv. office house) byla osoba oprávněná doručení potvrdit, je na místě závěr, že žalovaná doručení vědomě zmařila (proto se dle krajského soudu použije § 570 odst. 1 občanského zákoníku) (bod 28 napadeného rozsudku).
9. Z těchto důvodů je ústavní stížnost návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu