Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti MUDr. Shahrama Abdullaha Zadeha, právně zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti příkazu Okresního soudu ve Znojmě k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. Nt 13047/2015-6 ze dne 4. 12. 2015, a proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Policie ČR při provádění domovní prohlídky konané dne 15. 12. 2015, za účasti Okresního soudu ve Znojmě, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel rovněž žádal Ústavní soud o to, aby Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při domovní prohlídce provedené dne 15. prosince 2015, specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky. Napadenými rozhodnutími a zásahy orgánů veřejné moci měla být podle stěžovatele porušena jeho ústavně zaručená práva ve smyslu článku 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, článku 12 odst. 1 a 2, článku 40 odst. 3, čl. 37 odst. 2 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 8 odst. 1, odst. 2, čl. 6 odst. 3 písm. c) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Dne 21. března 2014 byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. března 2014 č. j. Nt 8/2014-34.
V průběhu výkonu vazby policejní orgán - Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno, zahájil dne 4. 2. 2015 pod sp. zn. OKFK-760/TČ-2015-252401, trestní stíhání obviněného pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle ustanovení § 175 odst. 1, 2 písmene e) trestního zákoníku a přečinu podplácení podle ustanovení § 332 odst. 1 trestního zákoníku.
Této další trestné činnosti se měl obviněný dopustit tím, že ve výslechové místnosti a v dalších prostorách v 1. patře budovy Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV - expozitura Brno na adrese Obilní trh 3, Brno, případně ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, při úkonech trestního řízení a v souvislosti s nimi, nabízel úplatek tlumočníkovi z perského jazyka.
Napadeným rozhodnutím Okresního soudu ve Znojmě byla podle ustanovení § 83 odst. 1 trestního řádu s přihlédnutím k § 83a odst. 1 trestního řádu nařízena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, a to cely, ve které byl toho času umístěn stěžovatel včetně všech jejích součástí a příslušenství a prostor, ve kterých měly být uloženy osobní věci stěžovatele ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence na adrese Jihlavská 410/12, 625 99 Brno. Dále bylo napadeným rozhodnutím přikázáno, aby předmětnou domovní prohlídku provedli pracovníci policejního orgánu Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování - expozitura Brno za účasti osoby, která není na věci zúčastněna, přičemž konkrétní jména přibraných osob budou určena státním zástupcem případně příslušným pracovníkem popsaného policejního orgánu.
Domovní prohlídka proběhla dne 15. 12. 2015 a byl o ní Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Brno pořízen Protokol o provedení domovní prohlídky (vč. Prohlídky jiných prostor a pozemků) ze dne 15. 12. 2015 č. j. OKFK-760-37/TČ-2015-252401 (dále také "Protokol"). Proti výše uvedenému příkazu Okresního soudu ve Znojmě a proti způsobu provedení domovní prohlídky podal stěžovatel ústavní stížnost.
Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud dává najevo, že ve své pozici soudního orgánu ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do rozhodování těchto soudů zasahovat - tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele obecné soudy vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. Ústavní soud je proto ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody nebo je alespoň ohrožují. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva procesně nebo jinak vadný, lze kvalifikovat jako zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. V posuzované věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.
Z odůvodnění napadeného soudního příkazu je patrné, jaké okolnosti vedly soud k jeho vydání, podrobně je zde, obdobně jako i v podnětu na vydání příkazu, popsán sled úkonů, na jejichž základě orgány činné v trestním řízení dospěly ke vztahu mezi stěžovatelem a stíhanou trestnou činností. Samotný fakt, že odůvodnění soudního příkazu obsahuje pasáže shodné s návrhem státního zástupce a s podnětem policejního orgánu k vydání příkazu, nemá žádnou ústavněprávní relevanci, nejde totiž o vadu, která by stěžovatele zkrátila v jeho ústavně zaručených právech.
Co do námitky nedostatečného odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je nutné především vyjít z toho, že k jeho vydání postačí důvodné podezření, že v předmětných prostorách je věc důležitá pro trestní řízení; odtud se odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 5.
2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 ). Ústavněprávní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz slouží. Ohledně této námitky stojí za připomenutí usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 a ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07 , podle nichž "ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám, ani v případě postupu dle § 78 odst. 1 tr.
řádu nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i kautel práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci následně konkretizovány v pořízených protokolech dle § 85 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 5 tr. řádu, zatímco v příkazu k provedení prohlídky postačí uvést toliko určité kategorie věcí, resp. důkazů.
Stejně tak nelze v dané fázi řízení s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností a lze vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná."
Ústavní soud ve své recentní judikatuře dává najevo, že stěžovatel, který brojí ústavní stížností proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci v podobě tvrzeného porušení základních práv v souvislosti s prováděním domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků, by před jejím podáním měl - zásadně - vyčerpat veškeré procesní prostředky, jež mu jsou podle zákona k dispozici, v daném případě tedy postupovat ve smyslu ustanovení § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu (blíže viz odůvodnění usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 ), případně žádat o vrácení vydaných či odňatých věcí (§ 78 a § 79 tr. řádu ve spojení s § 80 téhož zákona). Z obsahu nyní projednávané ústavní stížnosti nevyplývá, že stěžovatel procesní prostředky podle § 174 odst. 2 písm. b) tr. řádu uplatnil.
Jestliže ústavněprávní konformita napadeného soudního příkazu nebyla relevantně zpochybněna, je totéž namístě vztáhnout i k postupu policejního orgánu, pakliže jednal v souladu s ním, pročež není třeba se zabývat otázkou, zda je v případě prohlídky již ukončené dán znak aktuálního, trvajícího zásahu orgánu veřejné moci (v podrobnostech srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. III. ÚS 1651/11 ); hodnocení návrhu stěžovatele, aby Ústavní soud policejnímu orgánu uložil obnovit stav před porušením jeho základních práv, resp. vydal zabavené věci, je tomu konsekventní.
Jako zjevně neopodstatněné hodnotí Ústavní soud též stěžovatelovy námitky, týkající se účasti obhájce při domovní prohlídce. Ústavní soud konstatuje, že advokát JUDr. Petr Kočí byl při prohlídce vazební cely přítomen a mohl své námitky či návrhy uplatnit. Ohledně stěžovatelových námitek stran věcné příslušnosti okresního soudu v přípravném řízení a jeho odkazu na plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 4/2014 , Ústavní soud konstatuje: Zmiňovaný nález se týkal abstraktní kontroly vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. Závěry vyslovené v bodech 116 až 118 odůvodnění tohoto nálezu nelze automaticky vztahovat na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí aplikována, což explicite vyplývá z bodu 120 odůvodnění nálezu. V nyní posuzované věci není tedy stěžovatelova námitka případná.
Je tak namístě shrnout, že stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátu (bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu